"Medvěd s rukama ze zlata"
480
Základní informace
Hráč: Marco
Jméno a příjmení: Archibald Gallagher
Věk: 37 let
Datum narození: 19. března
Znamení zvěrokruhu: Ryby
Váha: 89 kg
Výška: 182 cm
Faceclaim: Jake Gyllenhaal
Povolání: Umělec (Malíř a sochař)
Životopis
Rodina
Archibald je prostřední ze tří synů v umělecké a lehce excentrické rodině. Jeho otec Kaiden je známým spisovatelem, zatímco jeho matka Ciara bývala svého času baletkou v jednom z prestižních kapitolských divadel. Není se tak čemu divit, že i jejich děti se vydaly ve šlépějích svých rodičů a každý ze tří bratrů prorazil ve svém vlastním odvětví. Zatímco nejstarší z bratrů Julian se celý život věnuje produkci propagandistických filmů, nejmladší z bratrů Axel je zas talentovaným, leč ne zrovna známým zpěvákem hrajícím v menších klubech. Archibald však nezdědil ani herecký, spisovatelský či pěvecký talent. Jeho doménou se staly štětce, barvy a dláta díky čemuž lehce vyčníval mezi více viditelnými a známějšími členy své umělecké rodiny. Z toho důvodu by se dalo říci, že je jakousi černou ovcí rodiny, která mu to dává najevo kdykoliv mají tu příležitost. Z toho důvodu s nimi nemá nikterak blízký vztah omezující se pouze na nutné interakce v rámci oslav, večírků či vystoupení a premiér, které si vždy se zdvořilým úsměvem odbyde. Co se přátel týče, dalo by se říci, že jim má Archibald mnoho, avšak o žádném by nemohl říct, že je mu obzvláště blízký. Jedinou výjimkou je paradoxně jeho úhlavní sok Greyson se kterým se neustále předhánějí a předbíhají v přízni v lepších kruzích. I přes svou očividnou soupeřivost se však jedná o jediného člověka, kterého Archibald může v zvláštním způsobu považovat za přítele, neb je jediným člověkem, který ho nikdy nezradil a vždy s ním jedná narovinu a upřímně.
Charakteristika
Archibald je muž mohutnějších rozměrů do něhož by nikdo netipoval jemnou práci se štětci či dláty. Nejednou byl popsán jakožto něžný medvěd jehož mohutné ruce dovedou na plátně kouzlit zázraky. Sám Archibald si na svém vzhledu zas tolik nepotrpí a ač se ve společnosti prezentuje jako upravený gentleman na úrovni, tak jím ani přes veškerou svou snahu není. Je to pořádný kus chlapa, který si je toho moc dobře vědomý a tyto predispozice umí využít ve svůj prospěch a překvapení svého okolí. Ač jsou jeho ruce nástrojem tvorby výjimečných uměleckých děl, nebojí se je zašpinit či zaměstnat jinými činnostmi. Jeho velkou vášní jsou bojové sporty a především box, kterému se věnuje pravidelně a je to na něm vidět. Ať už jeho sportovní postavou nebo občasnými šrámy a modřinami, které se při společenských příležitostech snaží zakrýt pro něj ne zrovna oblíbeným make-upem, neboť správný gentleman se přece nerve, to ví přece každý. Co se jeho povahy týče, dal by se nejlépe označit vlkem v rouše medvědím, neboť i přestože by si mohl kdekdo vzhledem k jeho robustní postavě pomyslet, že se jedná o prostého obra, který nějakou shodou okolností zdědil umělecké nadání, je Archibald poměrně vypočítavou a ctižádostivou osobou, která se neštítí hrát ty nejpodlejší společenské hry pro dosažení svých cílů. Život v Kapitolu mu uštědřil mnoho cenných lekcí, díky kterým pochopil, že s dobrotou v srdci člověk daleko nedojde. Pouze ten, kdo se nebojí vzít příležitost do svých rukou může v tomhle zkaženém systému přežít. Pokud již však nejste v cestě jeho ambicím, může být Archibald poměrně zábavný a pozorný společník, jen se musíte mít na pozoru, co mu o sobě prozradíte, neboť tajemství a informace jsou zbraní, která má nevyčíslitelnou hodnotu.
Schopnosti
Mezi Archibaldovy největší nadání bezesporu patří jeho umělecký cit, díky kterému dovede pomocí jemné práce svých rukou doslova vykouzlit obraz či sochu, která Vám jednoduše vezme dech. Tuto preciznost umí uplatnit i v dalších oborech, které vyžadují pevnou koordinaci rukou, tudíž mu nedělá problém opravit víceméně cokoliv, co není zapojené do elektřiny, neboť tam jeho dovednosti končí. Na vědecké či technické obory nebyl nikterak nadaný již na škole a s postupem času se jeho vědomosti v těchto odvětvích nikterak nezlepšili, tudíž tyto činnosti raději přenechá na povolanějších osobách. S tím se váže i jeho poměrně výřečná a přesvědčivá osobnost, díky které dovede komikoliv prodat víceméně cokoliv, a ještě ho přesvědčit, jak výhodnou koupi nebo dohodu vlastně učinil. Přeci jen i umělec musí z něčeho žít a z obrazů v ateliéru se nikdo nenají, a tak tato dovednost přišla přirozeně s jeho prosazováním se na umělecké scéně. Poslední, avšak nikterak méně podstatné nadání je jeho vášeň k boxu, který využívá k vypuštění páry a stresu a jedná se o jeho jistý způsob meditace. Není to rozhodně žádný šampión nebo vrcholový atlet, ovšem může s jistotou říct, že by jeho pravý hák mohl překvapit kdejakého křiváka nebo soka, který by se chtěl do jeho osoby navážet. S tím se přirozeně váže i jeho neschopnost kontrolovat se ve vypjatých situacích a tak není neobvyklé, že při zahnání do kouta mnohdy prohlásí nebo udělá něco, co by se dalo přinejmenším považovat za společensky nepřípustné.
Životopis
Archibald se narodil chladného březnového rána uměleckému páru, který ač zpočátku pojila velká láska, časem spolu zůstali pouze pro společenské postavení, které jim jakožto slavnému páru pomáhalo zůstat na pomyslném výsluní Kapitolské smetánky. Nedalo se tedy říct, že by Archibald vyrůstal v milujícím prostředí, neboť vše v jejich rodině se točilo okolo snahy se prosadit a udržet se na svém vyhřátém místečku v přízni smetánky. Již od dětství byl veden k velkým ambicím a nutnosti vždy a za všech okolností co nejlépe reprezentovat jak sám sebe, tak i svou rodinu, pro kterou bylo její postavení na prvním místě. Možná z toho důvodu si nebyl nikdy schopen nalézt dostatek kamarádů, neboť v očích jeho rodičů nebyl nikdo dost dobrý a akorát ho rozptylovali od hledání jeho nadání, které se dlouhé roky ne a ne projevit. Zkusil vše od herectví, přes zpěv, psaní či tanec, ovšem v ničem nevynikal, ba naopak se nezdálo, že by pro to měl jakékoliv vlohy. A tak, zatímco byl neustále poučován o tom, že se zkrátka málo snaží, on se uchyloval do světa své vlastní fantazie, díky které vdechoval skrze barvy a papír život všem svým představám. Netřeba říkat, že když se o jeho ne zrovna očekávaném talentu dozvěděli jeho rodiče, nebyli zrovna dvakrát nadšení, ale bylo to lepší než nic, a tak byl poslán na uměleckou školu, kde mohl svůj talent nadále rozvíjet v mnoha formách. Ať už se jednalo o kresbu, malbu, sochařství či snad práce s uměleckým sklem. Zdálo se, že v jeho na první pohled neohrabaných rukou se skrýval nevídaný cit, který ho měl jednoho dne proslavit. Když mu bylo 20 let a on konečně dokončil svá studia, byl vržen do velkého světa plného ambicí, ve kterém se mohl prosadit jen ten, o kom bylo nejvíce slyšet a kdo se nenechal odbýt názory snobů bez špetky skutečného vkusu. A ač byly jeho umělecké začátky poměrně náročné, nakonec se mu i díky pomoci své rodiny uspořádat svojí první výstavu, která sklidila poměrně nadšené reakce právě díky jeho specifickému, skoro až fotorealistickému stylu malby, kde obrazy působily jako okna do jiných míst a časů. Veškeré obrazy z výstavy se prodaly ještě v jejím průběhu a Archibald si tak získal pozornost smetánky, která prahla po nových a neokoukaných kouscích umění do jejich okázalých sbírek. Jak čas plynul, stal se Archibald v uměleckých kruzích poměrně známou postavu, kterou se mnoho začínajících umělců snažilo neúspěšně napodobovat, ovšem jeho styl byl natolik odlišný, že se ho nikomu až na jeho největšího soka a obdivovatele v jedné osobě Greysona nepovedlo zkopírovat. A tak nastal nekonečný souboj mezi těmito dvěmi nadanými umělci o pomyslný trůn krále galerií. Ovšem, ta největší zkouška a čest přišla až s nabídkou na zhotovení nového portrétu pro prezidenta Snowa, na kterém oba usilovně pracovali, avšak jejich práce byla přerušena změnou režimu, která znamenalo jen jediné, začít opět od začátku s novým a neznámým tyranem, kterého nemuselo být tak snadné uspokojit. A zatímco Greyson od zhotovení portrétu upustil, neboť se změnou režimu nesouhlasil, pro Archibalda to byla neopakovatelná příležitost, jak se dostat na skutečný vrchol společenského žebříčku a byl odhodlaný ten portrét dokončit, i kdyby ho to mělo stát život.
Comments