Daisuke Monito

" Kreativní punker, co se vyžívá ve studených barvách."

528

---

Základní informace

Hráč: KatsumiHirako

Jméno a příjmení:Daisuke Monito

Věk: 25 let

Datum narození: 17. června

Znamení zvěrokruhu: Blíženec

Váha: 65 kg

Výška: 178 cm

Faceclaim: Xiao Gui - lil ghost

Povolání: Vizážista 4. kraje

---

Životopis

Rodina

Matka - má s ní velice dobrý vztah, přeci jen jej sama vychovala. Nedal by na ní dopustit, ačkoliv mu občas nerozumí v tom, co dělá, jaké má názory, co nosí. Ale stejně jej miluje a on ji. Snaží se dělat vše proto, aby jí co nejvíce pomohl s mladším bráškou, a aby ji uživil. Chce jí tak vrátit všechna ta léta, co se o něj starala, jaké s ním měla problémy v pubertě a tak. Ale kdyby jí někdo ublížil, asi by umřel bolestivou smrtí. Ostatně… to se málem stalo i jejímu poslednímu šamstrovi, kterého zrovna nemusel. Avšak opravdu by na ní nedal dopustit, i když to tak občas nemusí vypadat. Mladší bráška (Kazuki - Radiant hope - zářivá naděje) - O několik let mladší, než je Daisuke (je mu 10 let). Má jiného otce, než on a je velmi vážně nemocný. Ale i přes tohle všechno ho Daisuke naprosto zbožňuje, je jeho všechno a stejně, jako u matky, nikomu nedovolí na něj byť jen zle sáhnout. Kdyby jo, dotyčný by zemřel. Nejspíš. Daisukemu na něm opravdu hodně záleží a snaží se dělat všechno proto, aby mohl svému bráškovi zajistit léky a tím i kvalitní život. *Nevlastní otec/ otec Kazukiho/ ex jeho matky - nenávidí ho, nikdy se mu nelíbil, ale na jednu stranu je rád, že aspoň bráškovi posílá malé alimenty.

Biologický otec - opustil jej, když mu bylo pět let, takže k němu nemá žádný vztah. Lépe řečeno, má k němu komplikovaný vztah, protože na jednu stranu ho nesnáší za to, že je opustil, ale na druhou mu je upřímně ukradený.

Charakteristika

Na první dobrou působí Daisuke jako dost odměřený člověk, který skrývá své pocity. Jenže takhle působí jen profesně a na veřejnosti, třeba v rozhovorech nebo televizi. Normálně, mezi kolegy, kamarády a doma je to normální, uvolněný kluk, který se sice bezdůvodně neusmiva, ale když jo, je to vždy uvolněný, milý úsměv. V profesním životě se snaží se s nikým a ničím nemazat, jakmile má podřízené, chová se k nim jako šéf, nekamarádíčkuje se. To až ve chvíli, kdy práce skončí a on může uvolnit pracovní nasazení. S přáteli je však úplně jiný, bez masky, občas trochu (ehm hodně) ironicky nebo sarkastický, ale na to si u něj člověk časem zvykne. Má docela v oblibě říkat občas zvláštní věci, které ale dávají prakticky smysl, jenže ten smysl je většinou proti pravidlům Kapitolské společnosti, kterou nenávidí. Nenávidí ten systém, nenávidí prezidenta a hlavně nenávidí tu kratochvíli zvanou Hry. Nikdy nevsázel, pouze posílal dary mladším splátcům, když tam byli. Nerad vidle umírat malé děti. Bylo to, jakoby viděl umírat svého brášku, což je jedna z věcí, kterou nikdy nechce zažít. Možná tohle je jediná věc, proč je rád, že se narodil zrovna v Kapitolu, i když ho tak nenávidí. Nemusí do her, může vydělávat a postarat se. Což je dost silná pravda. Když ho totiž víc poznáte, zjistíte, že Daisuke je dost starostlivý kluk, který se bojí ztratit své blízké. Má velký strach ze zrady, proto je často nedůvěřivý k lidem okolo, hlavně ke starším mužům. Jaká ironie, když jej přitahují… ale už ne tolik, jako když byl mladšího věku. Je to velice laskavý člověk, co si váží každé maličkosti, dříč, který potřebuje vše dovést k dokonalosti. Je to prostě člověk, co má mnoho vrstev, ale bez nich by nemohl fungovat. Bez nich, by to nebyl on. Muž plný tajemství. Muž, který chrání a miluje. Muž, který je kreativní, experiemtální a bláznivý. Muž, který je sám sebou.

Schopnosti

Zjistit, co Daisukemu jde a nejde je těžké, protože jeho snaživost je tak velká, že může vypadat dokonale. Ale to není pravda. Kdyby jsme ho měli hodnotit podle školy, tak v předmětech jako je: Matika a fyzika, tak ty byly jeho největší nepřátelé. Dále by se mezi ně dal zařadit i tělocvik a jiné fyzické činnosti, protože se jim nikdy moc nevěnoval, jen trochu v pubertě posiloval, aby se líbil svému objevu. A co mu jde? No hlavně vyniká ve svém řemeslu, čímž je návrhářství a desing. A k tomu patří jak zručnost s látkami, strojem, jehlami a špendlíky, tak i ovládání tužky, barvy na textil, štětce. Prakticky skoro vše, co ve své práci potřebuje. Ale kupodivu vyniká i v hudbě. Zpěvu a hře na kytaru. Ovšem taky je docela zdatným modelem, organizátorem svého času, kterého má kvůli práci málo a tak trochu chuvou, protože se ve volném čase stará o brášku. Takže práce s dětmi je něco, co mu taky jde. Má k nim cestu, už jen díky bráškovi. Umí si s nimi hrát, rozveselit je, postarat se. Vlastně zastává doma funkci tatínka, i když pro bratra je furt bratr. Ale k tomu se váže i jeden silně podstatný fakt a to je to, že neumí skoro vůbec ale vůbec odpočívat. Ačkoliv si vše organizuje tak, aby to bylo tip ťop, v jeho plánech vždy chybí nějaký ten čas na něj samotného. Protože veškerou energii vkládá buď do bratra, nebo svojí práce a ačkoliv tvrdí, že odpočívá kreslením nebo hraním si s bráchou, tak lže jen sám sobě a ne jednou se z tohohle vypětí malém zhroutil.

Životopis

Daisuke se narodil do, na první pohled šťastné a stabilní rodiny, ale opak byl pravdou. Jeho rodiče se neměli moc v lásce už, hlavně otec se odmítal o to, podle jeho slov, malé uřvané děcko starat. Ale celou dobu, co byl Daisuke nemluvnětem a batoletem zůstal. Asi mu to přišlo moc necitelné vůči jeho matce, to Daisuke do dnes neví. Nicméně když byl malý a čiperný chlapec, jeho otce si s ním nehrál a ani se o něj nijak nestaral. Dokonce se jednou malém polil hrncem horké vody, kterou otec nechal vařit, když ho hlídal na pár minut. Ještě štěstí, že si ho všimla matka, která přišla z nákupu a zachránila jej. Takže už od mala byla v jeho výchově znát absence otce, který se opravdu na výchově syna vůbec ale vůbec nepodílel. Vychovala ho mamka, která se snažila pro svého syna dělat vše co jen mohla. I když neměla občas na to, co si její syn přál, vždy se mu to snažila aspoň nějak z části nahradit. Vždy jej podporovala v tom, co dělal. Ovšem… když bylo Daisukemu 6 let, jeho otec tzv. odešel pro mléko a už se nevrátil. Malý Dai to nechápal a několik dní svého tatínka hledal. Ale brzy pochopil, že se nevrátí a že zůstal s maminkou sám. A vlastně nebyla to nakonec tak drastická změna. Naopak… měli se stejně, doma nebyl křik a hluk z hádek, Daisukeho maminka už neplakala. Jen Daisuke začal o dost víc pomáhat a dokonce se v sedmi naučil vařit. Všechno bylo báječné. Maminka si dokonce povýšila v práci, takže Daisuke mohl na lepší školu. A tam se Daisuke teprve ukázal v pravém světle. Z nějakého důvodu se ve všem snažil být nejlepší. V jazycích, matematice, biologii, zeměpise, ba dokonce i v tělocviku. Ale nejvíc precizní byl vždy při výtvarce, kde předváděl neskutečné věci. Už na základce měl dost silný cit pro kombinování různých barev, měl cit pro detaily a hrozně rád tvořil a navrhoval. Ať už auta, hračky, oblečení… a v tom se vzhledl asi nejvíc. Už jen díky tomu, že jeho maminka dříve byla švadlena, než si našla novou práci, ale to bylo ještě před Daisukeho narozením. Jak šel čas a u našeho hrdiny začala nastávat puberta, začal si všímat věci okolo. Často chodil ven, aby nasbíral inspiraci pro své tvoření. A s tím i sledoval jaký je vlastně Kapitol bohatý oproti ostatním krajům. Sledoval lidi, jak si hoví během her a rozmazlují svoje děti, zatímco jiné umíraly. Jediné, co mu na hrách přišlo jako to “dobré” byly kostýmy. Naprosto zbožňoval práci vizážistů. A věděl, že jednou by chtěl být jako oni. Takže když přišlo na lámání chleba, začal studovat na tento obor. Ovšem v tu domu se i nich doma stalo dost věcí. Jeho mamka si po několika letech našla partnera, kterého Daisuke neschvaloval už jen z důvodu, že mu přišel až moc falešný. A taky proto, že po asi třech měsících vztahu s ním Daisukeho matka otěhotněla. Mazal jim med kolem pusy, jak se o ně bude starat, zajistí je. Vydrželo mu to do doby, než se u Daisukeho mladšího bratra byla potvrzena těžká nemoc, na kterou se špatně sháněly léky a to i v Kapitolu. Jenže Daisukeho v té době zajímaly jiné věci, než léky. Dostal se na vizážistickou školu, kde začal excelovat už v prvním ročníku a ne jen tím, že byl považován za velice expresivního, díky jeho dost punkovemu vzhledu, ale i tím, že jeho díla málo kdo dokázal napodobit, usit a udělat je tak dokonale jako Dai. Zdál se být neporazitelným v tomhle. Jenže měl jednu slabinu. A tou byla znatelná slabost pro starší muže. Vždy jej přitahovali starší, ale tohle byl jiný kalibr. Daisuke se totiž ve druhém ročníku zakoukal do svého učitele anatomie u kterého si schválně několikrát domlouval hodiny pózování a figuranství, které ve volném čase poskytoval žákům kresby, ale i žákům vizážistického oboru. Ty si Daisuke uzurpoval pro sebe a jednou na svého učitele trochu vyjel. Jenže k jeho překvapení mu to ten muž opětoval se Dai měl pocit, že se vážně zamiloval do toho pravého. Táhli to spolu skoro rok, Daisuke se cítil jakoby žil v pohádce. Dokonce se v tu dobu dostal do výběrového řízení pro Vizážisty Her, takže měl našlápnuto na úžasnou kariéru. Jenže vše růžové konci a i Daisuke brzy pozval, že ho tě učitel jen využíval, když zrovna nespal se svou ženou s kterou čekal dítě. On byl jen bokovka na zkrácení času. A nejhorší bylo, že se to Daisuke dozvěděl ve chvílích právě před výběrovým řízením. Vůbec netušil, jak to zvládl a dostal tu práci. Ale až po několika dnech depresí ze zrady pochopil, že by měl změnit svůj život. Vrátil se tedy na místa, kde to začalo a víc se začal starat o svého malého bratříčka, protože jeho nemoc se začala projevovat. Měl ale naštěstí jen lehčí problémy. Daisuke mu po několika dnech doma úplně propadl a pochopil, že jen z alimentů od toho debila, který zdrhl, aby se nemusel starat o malého nemocného kluka. Takže s tím, musel něco dělat Dai, a taky že začal. Ne jen, že se ještě víc snažil, aby mu vzrostla známost a nebyl jen za jednoho z vizážistů, ale dokonce se začal živit i jako záskokový model do Kapitolakých magazínů a rozjel malou značku oblečení a doplňků. A vše jen proto, aby ty peníze využil pro svého brášku a zajistil mu tak lepší život.