Izora „Izzy“ Pettitt

„Barevná straka s křehkou duší“

6

---

Základní informace

Hráč: Marco

Jméno a příjmení: Izora „Izzy“ Pettitt

Věk: 16 let

Datum narození: 29. listopadu

Znamení zvěrokruhu: Střelec

Váha: 49 kg

Výška: 162 cm

Faceclaim: Emma Myers

Povolání: Vítězka 52. Hladových her, trenér

---

Životopis

Rodina

Izzy nikdy své rodiče nepoznala, hned po svém narození byla odložena do místního sirotčince, kde strávila celý svůj život. Nejednou přemýšlela, proč se jí její rodiče vzdali, jaký k tomu mohli mít důvod. Byli opravdu v tak špatné situaci? Stalo se jim něco? Nebo jí prostě jenom nikdy nechtěli? Pravdu se zřejmě nikdy nedozví, ale i tak podobný myšlenky občas zatěžkají její jinak dost volnomyšlenkářskou hlavu. Nikdy si však nahlas nestěžovala, neboť měla kolem sebe dostatek dětí s podobným osudem, které brala jako svou novou rodinu. Obzvláště blízko měla k dívce Eloise, která byla o několik let starší než ona a kterou vždycky vnímala jako jakýsi vzor. Samozřejmě měla dost přátel, ale k nikomu z nich neměla tak blízko jako právě k ní.

Charakteristika

Nejlepší způsob jakým Izzy popsat je volnomyšlenkářka, neboť si s ničím nedělá příliš hlavu a nestává se často, že by se jí něco přímo dotklo nebo jí vadilo. Za svůj poměrně krátký život se až moc dobře naučila, že svět není pěkné místo a pokud v něm chce člověk fungovat, tak se pěkně chovat nesmí. Není vyloženě zlá nebo lhostejná, ale její pohled na svět je dost zkreslený jejím původem. Na jednu stranu zvládne movitěji vypadajícího člověka obrat o všechno, co má zrovna u sebe, na tu druhou je pak schopná velkou část peněz utratit za jídlo pro někoho potřebnější, než je ona nebo zatoulané kočky, ke kterým má jistou slabost. Tak trošku jí připomínají jí samotnou, volné, hbité a přitom opuštěné. Co se jí samotné týče, může se zdát jako docela pragmatická osoba, který na vše nahlíží zvláštním úhlem pohledu, ale v hloubi duši se jedná o citlivou dívku, která touží po troše toho štěstí a pozornosti.

Schopnosti

Mezi hlavní přednosti Izzy patří jednoznačně její hbitost a obecná rychlost, především pak při práci s prsty, kdy Vás dovede připravit o peněženku nebo hodinky dřív, než si vůbec všimnete, že se kolem Vás mihla. Je zdatná běžkyně, především v něčem, co by se dalo označit za parkour. Zná své město a umí si poradit s většinou překážek, jako kdyby byla skutečně kočkou. Tomu také odpovídá její přirozená jemnost pohybu a tichost našlapování, díky které je skoro nemožné si jí všimnout, pokud o to sama nestojí. Co se používání zbraní týče, není na tom nikterak slavně. Jediné, s čím pořádně umí je nůž nebo dýka a to jen díky jejich využívání při otevírání zámků. Jeden u sebe vždy nosí i pro případ potřebné obrany, ale má spíše teoretické znalosti v jeho používání, než že by musela někdy někoho pobodat. Kdyby na to však došlo, dovede se s ním docela obstojně bránit. Co se jejích slabých stránek týče, dozajista to bude výdrž, neboť je zvyklá všechno udělat čistě a rychle, tudíž pokud něco nepůjde podle plánu, může poměrně rychle začít zmatkovat a stačí pár ran, aby se zlomila jak stéblo trávy.

Životopis

Jak již bylo zmíněno, Izzy nikdy svou pravou rodinu nepoznala. Byla ponechána na prahu místního sirotčince jen s jakýmsi dopisem, který však nikdy neměla možnost si přečíst. Často myslela na to, že by se vloupala do kartotéky, ale chtěla ho vůbec číst? Chtěla se dozvědět, že jí vlastně skutečně jenom nechtěli? Že byla jako nechtěné štěně odložená s nadějí, že jí někdo jiný bude chtít? Spoiler, nebude. V sirotčinci strávila celé své dětství a nesčetněkrát sledovala, jak si potencionální nové rodiny odvádějí někoho jiného. Zprvu jí to dost trápilo, neboť toužila po tom někam patřit, mít někoho, kdo by jí měl rád, ale s každým dalším takovým zklamáním se pouze utvrzovala, že žádné štěstí jí samo do klína nespadne. V té době se začíná sbližovat s Eloise, která stejně jako ona vzdala pohádku o štastném konci v nové rodině a jelikož byla o několik let starší než Izzy, tak si jí vzala pod pomyslná ochranná křídla a naučila jí všechno, co umí a co bude ve světě tam venku potřebovat. Ať už se jednalo o vybírání kapes, páčení zámků nebo jak se správně pohybovat ve městě, aby si jí nikdo ani nevšiml. Přeci jen, doteď byly pro všechny neviditelné, tak proč toho nevyužít ve svůj prospěch. Nikdo jim nic zadarmo nedá, nikoho nezajímá, co s nimi bude, až opustí sirotčinec. Netřeba říkat, že Izzy mnohem radši trávila čas s Eloise než ve škole a tak její výsledky nikdy nebyly zrovna optimální, ale vždycky se jí podařilo nějak prolézt, aby nemusela poslouchat výtky opatřovatelek.

Jak se ale dalo čekat, Eloise po dovršení plnoletosti musela sirotčinec opustit a Izzy se tak opět ocitla sama. Sama proti celému světu, který jí nechtěl. Bylo to pro ní těžké, neboť si zvykla, že tam pro ní vždycky byla, ale ve výsledku jí to pomohlo se spoléhat víc sama na sebe. O to větší šok pro ní byl, když za ní jednou přišly opatřovatelky s tím, že se na ní usmálo štěstí a že je to její poslední den tam. Avšak, větší překvapení následovalo druhý den, kdy se měla setkat s adoptivními rodičemi, jen aby ve dveřích zahlédla Eloise, která se pro ní vrátila. Nevěděla, jak to dokázala, ale byla jí neskutečně vděčná. Poprvé cítila, že někomu na ní skutečně záleží a nikdy jí to nezapomene. Jak se zdálo, Eloise se povedlo získat práci v místním baru a dokonce si obstarat i menší byt, který ač nebyl nic moc, tak to byl domov, za který byla neskutečně vděčná. Snažila se Eloise pomáhat, jak jen to bylo v jejích silách. Ať už u ní v práci, nebo tím, co jí naučila a než se nadála, tak pro ní nebyl problém někomu v mrknutí ukrást peněženku, klíče nebo i nějaký šperk. Možná to nebyl nejpoctivější způsob, jak si obstarat nějaké peníze, ale měla zásadu, že kradla jen od lidí, kteří na tom byli líp než ona a kterým ty věci stejně nebudou chybět. Minimálně ne tak, aby jim to reálně ublížilo.