Lysander Tacitus Vickers

"There is no call we do not answer, there is no faith that we betray."

10

---

Základní informace

Hráč: Nath

Jméno a příjmení: Lysander Tacitus Vickers

Věk: 44 let

Datum narození: 4. března

Znamení zvěrokruhu: Ryby

Váha: 70 kg

Výška: 174 cm

Faceclaim: Oscar Isaac

Povolání: Rektor Kapitolské univerzity

Politické smýšlení: Radikalista - součástí skupiny rebelů

---

Životopis

Rodina

Titus Callon Vickers – Pokud byste hledali osoby, které si vzájemně absolutně nerozumí, jen stěží byste nalezli zářnější příklad než jsou Lysander a jeho otec. Zkazky o tom, že mezi nimi panuje zlá krev jsou pověstné, ale... co je na tom pravdy? Kde mají základ neshody mezi otcem a synem? Pokud bych měla pokračovat v metaforách, jeho otec je vším, čím Lysander být nechce a přitom je mu podobný víc než je ochotný si ve skutečnosti přiznat.

Apollena Vickers (neé Salacia) – Jeho matka je ukázkovou dámou z vyšších kruhů. O nějakém mateřském citu nemůže padnout ani slovo. Svůj úděl matky brala jen jako nutné zlo, aby si odbila svou manželskou povinnost. Přestože se k ní choval její manžel a Lysanderův otec stejně krutě jako ke svému synovi nikdy ji to nenutilo, aby společné trápení jejich vztahy utužilo.

Alcyone Vickers – Vztah mezi ním a Alcyone je vcelku komplikovaný, svým způsobem se mají rádi, ale Lysander si velmi dobře uvědomuje, že kdyby přišlo na lámání chleba jeho sestra se vždy rozhodne pro rodinu, aby nepřišla o společenský status.

Jessamine Vickers (née Nazario) – Jeho zesnulá manželka, přestože jejich společné štěstí mělo omezené trvání, Lysander ji velmi miloval.

Atticus Vickers a Priscilla Vickers – Část rodiny, o které se nemluví, Lysander se začal se svým strýcem stýkat zpočátku především kvůli tomu, aby rozčílil svého otce. Postupně se vztah se zavrženou částí rodiny prohluboval. Strýc Atticus byl první, kdo Lysanderovi otevřeně ukázal stinné stránky kapitolské společnosti a má lví podíl na tom, že se Lysander nakonec rozhodl vybočit a rozhodl se pro fakultu psychologie. Naproti tomu jeho teta Priscilla mu byla mnohem víc matkou, než se kdy snažila jeho vlastní.

Magnus Vickers – Bratranec, který na rozdíl od Lysandera nemá takovou možnost volby jako on. V konečném důsledku jsou si oba muži mnohem bližší než by se mohlo zdát. Lysander si uvědomuje v jaké situaci je jeho bratranec, přesto patří mezi úzkou skupinu osob, jimž absolutně důvěřuje.

Isolde de Léon – Zpočátku příležitostná milenka a nyní neoficiální partnerka. Sol patří mezi vyhledávané stylisty a přestože není původně kapitolského původu a je na ní stále pohlíženo s despektem v rámci společnosti si vybudovala renomé.

Charakteristika

Kapitol vychovává pokřivené lidi s pokřivenými myšlenkami. Je to snad příliš filozofické na někoho, jehož život se zakládá na exaktní vědě? Možná. Ovšem právě takto se nový rektor vnímá. I on nosí několik tváří, které mění na základě toho s kým se zrovna baví. Proniknout až k samotnému Lysanderovi je nesmírně těžké. Konec konců tento muž byl formovaný jednoznačným mistrem ve svém oboru. V očích veřejnosti je Lysander jednoduše mladá krev, která se dostala do vedení univerzity. Dovede být stejnou měrou okouzlující jako přesvědčivý a je rozeným řečníkem. Rozhodně se mu nedá upřít, že ví, jak pracovat se svým hlasem a posluchače upoutat už jen svým projevem. Velmi dobře ví, jaká slova použít, aby dosáhl kýženého efektu. Zároveň se mu nedá upřít určitá inteligence a schopnost kriticky přemýšlet. Konec konců, co čekáte od někoho, kdo studoval a také přednášel o psychologii.

Rozhodně působí tím pravým profesorským dojmem. Dalo by se říci, že to zavání až sklony k manipulaci, k tomu mu chybí ta správná motivace a potřeba dotyčného zcela ovládat. Dám jako příklad právě lekce se studenty, málokdy se pozastavuje nad tím, co jeho svěřenec umí, ale směruje ho k seberozvoji. K tomu, čeho by mohl dosáhnout. Empatie mu umožňuje odhadnout, na jaké vlně student je, na jakou jeho vlastnost zatlačit nebo naopak, na kterou si dát pozor. Dovede být obdivuhodně trpělivý, tahle jeho vytrvalost nemá úplně nevinný základ, jako jiné jeho charakterové vlastnosti či vady, dalo by se říci, že ji velmi tvrdě piloval, ještě v době studií, když se pokoušel o nějakou slečnu, kterou již dávno zavál čas. Dalo by se o něm říci, že přes veškerý zubatý příjemný úsměv dovede být poměrně sarkastický, samozřejmě, že pokud si do něj zkusíte rýpnout, tak vám to oplatí ať už kulantně nebo jedovatě. Ale v závěru? Nedělá mu problém hodiny a hodiny trávit čas nad drobností, ať už v profesionálním životě nebo tom osobním. Stránka Lysandera coby profesora je tedy otevřená a komunikativní.

Je vcelku překvapivé poznat ho osobněji, jako kdybyste poznali zcela odlišnou osobu. V mnoha ohledech je jako Jekyll a Hyde, jelikož je v mnoha ohledech velmi rozporuplný. Na jednu stranu je introvertní, mezi přáteli a kolegy dává víc prostoru ostatním, aby se projevili, zároveň se však dokáže trefně vyjádřit k nejrůznějším tématům. K jeho introvertní stránce patří i velká potřeba chránit si své soukromí. Ve svém oboru se dokázal prosadit relativně brzy, ale odmítá do šaškáren, které nesouvisí s tématem, zapojovat svůj soukromý život.

Jeho kolegové by (trefně) podotkli, že je až nezdravě odhodlaný a cílevědomý. Pokud se něčemu věnuje, tak se tomu věnuje na sto procent, jelikož mu průměr jednoduše nestačí. Projevuje se to především workoholismem, kdy dokáže nad jedním případem strávit řadu hodin, dokud si není jistý, že je jeho úsudek správný. Ruku v ruce s tím jde také velká striktnost k sobě samému, ať už jde o drobnosti nebo dodržení pevně stanoveného deadlinu. Dříve se tato jeho mentální retardace projevovala extrémní proměnou nálad, jelikož ne vždy dokázal být zcela nad věcí od toho, co zažíval v práci. Především své bývalé manželce vděčí za přehodnocení svého postoje. Naučila ho aspoň minimálně se s vlastními problémy svěřit nebo si je ventilovat sportem. Není nijak překvapivé, že mnohem častěji volí druhou alternativu.

V mnoha ohledech je Lysander jako akrobat, který se snaží udržet rovnováhu na tenkém laně. Stačí uklouznout a už letí... Málokdo by v muži, který má velmi dobrou sebekontrolu dokázal vysledovat, že i on má aspekty povahy, které ho sžírají jako rakovina. Už jako chlapec byl učený, že bolest je tím, co vás dokáže posunout lépe než cokoli jiného, ať už vlastní nebo kterou snad sami způsobíte. V okamžiku, kdy ztratí sebeovládání, zapomene na to, kým se snaží být se svému otci podobá víc než kdy jindy...

Schopnosti

Lysander je jednoznačně mužem, který je mnohem více rétorem než bojovníkem. Beze sporu jde o velmi inteligentního muže, který se může pyšnit bohatými zkušenostmi jednak jako přednášející a také jako mentor. Podobně jako jeho otec i on má dar pohybovat se ve vyšších kruzích, velmi rychle si vás získá na svou stranu, jelikož oplývá nemalým charismatem a nechybí mu ani společenský status, který dovede velmi rychle využít ve svůj prospěch. Jeho obor mu je také ku prospěchu, jakožto člověk, který se věnuje psychologii dovede v druhých velmi snadno číst a byť je podobné jednání proti jeho morálnímu kodexu, je schopný s druhými i obratně manipulovat a ovlivňovat veřejné mínění.

Jak už bylo zmíněno, Lysander není žádný bojovník, přestože se na univerzitě věnoval střelbě z palné zbraně a jeho postava je mohutná a díky zdravému životnímu stylu se za své tělo opravdu stydět nemusí, při souboji tělo na tělo by byl bez šance.

Životopis

Rodina. Povinnost. Odkaz. Tradice. Slova, která si dříve nebo později osvojí každý mladý Kapitolan, který měl to štěstí, aby se narodil do jednoho z elitních rodů. Smetánka rozhoduje o dění a obrací misky vah. Domníváte se, že je fungování jiné? Že se vypracujete a ti, kteří stojí na vrcholu společenské pyramidy Vás přijmou? Pak jste se už zamotali do propagandy, gratuluji!

Lysander se narodil do jednoho z původních kapitolských rodů s dlouhou tradicí. Minimálně tento faktor měl určit, že má chlapec našlápnuto k výjimečné kariéře, jelikož dobrý původ vám otevře nejedny dveře. Druhým faktorem byli jeho rodiče. Přesněji řečeno – jeho otec. Titus Vickers měl jasnou představu o budoucnosti svého syna a přestože byla Lysanderova matka v jeho očích podprůměrnou osobností, svou jedinou úlohu splnila. Jeho nástupce byl zdravý a nic nemělo bránit tomu, aby nastoupil na Akademii a následně také na fakultu práv na vyhlášené kapitolské Univerzitě. A k dalšímu podmětu, jak syna vychovat, sloužily tvrdé tresty. V jejich rodině se neakceptovaly myšlenky na neúspěch natož podporování jiného než konzervativního režimu, který započal někdejší prezident Snow a ještě se upevnil s novým prezidentem Evermorem. Lysander měl už jako dítě pochopit, že na to, aby se udržel u koryta stejně jako jeho otec, musí být zocelený a dodržovat jisté normy. Jakékoli vybočení se trestá. Jakýkoli vzdor bude po zásluze potrestán. Nepříjemným faktem zůstává, že už zpočátku měl zlatý synek problém s papouškováním všeho, co jemu a jeho spolužákům profesoři nebo oblíbení televizní moderátoři vsugerovali. Tělesné tresty a jiné kreativní formy ponižování byly tudíž na denním pořádku. Jakkoli se to zdá nepochopitelné, zpočátku se snažil otci zavděčit a tresty mu přišly zcela ospravedlnitelné.

Patřil mezi skupinku kapitolských prominentů. Chcete – li dětí dalších neméně úspěšných rodičů. Stejně jako od Lysandera i od jeho přátel se očekávalo, že zapadnou do společnosti a budou se držet na vrcholu společenského žebříčku. Mladý Vickers byl mezi přáteli populární. Nejen pro svou inteligenci, ale také jisté charisma, které si zpočátku trénoval mezi svými vrstevníky. Jako starší přirozeně mezi děvčaty. Na Akademii pak v nejrůznějších debatních klubech. Právě zde došlo k přelomu mezi tím, co ho učil jeho otec a tím, co si myslel on. Přesně v době, kdy se připravoval na Univerzitu, mu jeho strýc poskytl ještě trochu jiný vhled na kapitolskou společnost. Nikdo neočekával, že zrovna s černou ovcí rodiny bude Lysander udržovat nějaké bližší vazby. On měl hrubou představu, co by následovalo, co se bude odehrávat, pokud se snad o utužování rodinných vztahů dozví jeho otec. Strýc Atticus ho vzal do chudších částí Kapitolu, ukázal mladíkovi, který žil v idealizované bublině ukázku toho, jak končí ti, kteří neuspějí ve službě Panemu. Byla to snad pomsta za to, jak si k sobě Titus závazkem připoutal jeho vlastního syna? Kdo ví. Nicméně myšlenka na dalšího podplatitelného soudce v rodině byla nahlodaná a po tom několikanásobném sociálním průzkumu si Lysander kromě práv podal přihlášku také na fakultu psychologie a filozofie. V porovnání s právy šlo o podřadnější obory, avšak jak se lépe vyznat v uzurpátorském režimu lépe než tím, že se naučíte chápat jeho mechanismy?

O jeho intelektu nebo dobrém jménu svědčí, že se na všechny obory dostal. O kuráži pak to, že si místo jistoty na právní fakultě vybral psychologii. Věděl, že kdyby se přeci jen rozhodl pro práva bude ve stejné pozici jako jeho bratranec. Takhle měl patriarcha rodu přehled pouze v tom koho si jednoho dne vezme. Lysander se myšlenkou na dohodnutý sňatek netrápil, věděl, jak to fungovalo mezi jeho rodiči a nedělal si iluze o tom, že by se nemohl zařídit podobně. Mnohem víc mu záleželo na tom, aby v rámci oboru exceloval a měl možnost se prosadit nejen jako mladík, který je povoláním syn. Pomyslné oddělení se od pověsti ‚syna předsedy tribunálu‘ přišlo, když začal Hladové hry v rámci své první větší práce rozebírat z psychologického hlediska. Druhý milník pak nastal, když se jako jeden z nejmladších členů fakulty dostal na pozici přednášejícího na své Alma mater.

Aby mu snad jeho otec připomněl, že opravdu není tak soběstačný, jak si snad myslí, bylo mu naznačeno, že by měl úspěch na druhořadém oboru měl završit tak, jak se na mladého muže z dobré rodiny sluší a patří, jinak by se snad mohlo stát, že bude stejně užitečný jako jeho strýc. Slečna Jessamine Nazario byla mladou debutantkou, která si ve společnosti získala obdiv nejen díky svému jemnému vzhledu a rudým vlasům, ale také financováním importu šperků z prvního kraje do Kapitolu. V porovnání s rodinou Vickers nebyl rod Nazario možná tak starobylý, rozhodně měl však svá pozitiva. Z Lysanderova pohledu byla jeho nastávající jen husička, která vzorně opakovala všechny naučené fráze, které jim média cpala do hlavy. Ani fakt, že studovala žurnalistiku přeci jen nezaručoval, že nebude dutá jako bambus. Jaké bylo jeho překvapení, když po prvních týdnech společného soužití zjistil, že jde pouze o chytrou šarádu, jak si udržet čistý štít a zároveň nebyla pod stejným drobnohledem jako další novináři. Jess si velmi dobře uvědomovala, jakou zbraní je pro režim cenzura. Manželství, které se mělo stát nutným zlem, aby nepřišel o dědictví se pomalu stávalo nejlepším krokem, který ve svém životě udělal. On a Jess se od obou distancovali a zdůvodnili to tak, že potřebují dům, který bude blíž univerzitě a její práci. Bylo by přeci jen nedůstojné, aby se museli Vickersovi trmácet do práce přes celý Kapitol.

Mladý pár se zařídil po svém, Lysander pokračoval ve své dráze přednášejícího na univerzitě zatímco jeho manželka měla velmi dobře nakročeno v dráze publicistky. Ba co víc, očekávali narození prvního potomka. Lysander nemohl být šťastnější. Jeho milovaná žena s tím, jak se blížil termín narození dítěte chřadla. Často upadala do letargických nálad a přestože se jí snažil Lysander pomoct, ujišťoval ji, že bude dobrou matkou, jakkoli se sám obával, aby se z něho nestala podobná kreatura jakou byl jeho vlastní otec, nic nepomáhalo. Nakonec to byla jeho Jess, která své trápení neunesla. Přestože byla v pokročilém stádiu těhotenství, byla pevně rozhodnutá, že se u příležitost dalších Hunger Games bude účastnit slavnostního natáčení přímo v krajích. Lysander se zrovna účastnil jedné konference, když ho jeden z Jessiiných kolegů kontaktoval, že se Jessamine předávkovala prášky a musela být ihned eskortovaná do nemocnice. Její stav byl kritický a přestože se lékaři snažili zachránit aspoň ji, byla až příliš zesláblá. Ke konci jednoduše nechtěla žít dál. Její smrt byla něčím, co si nikdy neodpustil. Zároveň vyplynulo mnoho nezodpovězených otázek – co bylo pravou příčinou Jessamininy touhy umřít? Mělo to trvat ještě několik dalších let než se dočkal svých odpovědí...

Navzdory tomu, že jejich manželství netrvalo dlouho, tak se s její ztrátou nikdy opravdu nesmířil. Přestože se očekávalo, že si kvůli zachování rodu najde velmi brzy náhradu, Lysander se upnul na práci, ve které viděl za daných okolností jediný smysl a rychlou možnost, jak na chvíli vypnout. Výsledkem bylo až překvapivě rychlé získávání titulů a zvyšování popularity na univerzitní půdě. Jeho přednášky začaly stále více vybočovat od zavedených norem, nedal se nazvat radikálem nebo nepřítelem režimu na to byl až příliš inteligentní. Nicméně jeho liberální přístup k směrování studentů byl rozhodně něčím, co balancovalo na hraně. Zároveň se stále upínal k nedořešené tragédii své manželky, jednoduše se nedokázal smířit s představou, že by za její smrtí mohli pouze prenatální deprese.

Odpovědi mu nabídla až jedna z jeho příležitostných milenek. Isolde de Léon nebyla zpočátku o nic důvěryhodnější než její jméno. V obyvatelích Kapitolu vzbuzovala pohoršení a nevraživost, jelikož se jí podařilo povýšit na obyvatelku Kapitolu bez toho, aby musela přežít Hladové hry. Měla oko módní návrhářky a přestože byla ‚pouze plebs z kraje‘ stačilo to na to, aby elitku zaujal její dar. O její schopnosti pamatovat si nejrůznější drby ani nemluvě. Zpočátku ho pouze taktně varovala, že jeho sylabus by mohl jisté osoby přivést k nevhodným myšlenkám nebo dokonce otázkám. Později mu odhalila mnohem horší tajemství, která skrývají ti nejvybranější papaláši. Lysander se jí rozhodl důvěřovat, jelikož vyzrazením vlastního sympatizování s radikály riskovala víc než dost. Ta žena si ho získala. Jeho vlastní počátky u rebelů nebyly ani zdaleka černobílé, jak se snad mohlo zdát. Jistě, nebyl slepý k fungování Kapitolu, nicméně osoby, ze kterých by se měly stát jeho potenciální terče, byli jeho nejbližší přátelé. Zvládl být soudce i kat? Jeho podpora radikálů byla zpočátku tudíž pouze pasivní. Byl jedním z anonymních mecenášů, kteří si přímo neušpinili ruce, ale dávali příležitost druhým, aby konali za ně.

Přelom nastal souběžně krátce poté, co byl jako jeden z nejmladších členů Univerzity zvolený na pozici rektora. Jednou z teorií bylo, že za svůj postup vděčí díky vazbám na bývalého soudce tribunálu, který se těšil nebývalé úctě. Druhou a mnohem uvěřitelnější, jelikož šlo de facto o veřejné tajemství, že si někdejší rektor školil nástupce, jímž měl být právě Lysander Vickers. Konzervativní členové univerzity, kteří se chtěli zavděčit novému prezidentovi byli přehlasovaní Lysanderovími současníky. Těžko říci zda šlo o určitý akt vzdoru a to i za cenu čistek, které s nástupem nového prezidenta probíhali i na univerzitě. Právě zmíněné čistky byly indikátorem k tomu, aby se z pacifisticky smýšlejícího rektora Vickerse stal radikál...