top of page

Nefeli Devereaux


"Je jen otázkou času, než zjistí něco, čeho bude litovat."

7


 

Základní informace


Hráč: Jay (bluejaydn)
Jméno a příjmení: Nefeli Devereaux
Věk: 29 let
Datum narození: 13. října
Znamení zvěrokruhu: Váhy
Váha: 58 kg
Výška: 161 cm
Faceclaim: Ella Purnell
Povolání: Hlavní kapitolský archivář
Politické smýšlení: Neutrální postoj




 

Životopis


Rodina


Otec Nefeli toužil po klidném životě. Měl své výhrady vůči stávajícímu systému a v duchu často souhlasil se svým otcem, který si rád stěžoval na jeho "měkkost“. Na truc tedy vystudoval knihovnictví a archivnictví, aby mohl později v životě přijmout nějaké všední místečko jako knihovník, nebo ještě lépe, historik, a usadit se. Byl však vzorným studentem a premiantem, a proto neunikl pozornosti svých profesorů. Ti se netajili tím, že jako supi čekali na každou příležitost, jak se blýsknout úspěchy svých studentů. Právě díky tomuto zájmu, za kterým se velmi zjevně skrývala jen touha po vyšším financování, si nakonec zajistil místo v archivech Kapitolu. Práce byla jasná: aktualizovat, třídit a uchovávat informace. O všem. Svému zaměstnání věnoval dlouhých 34 let, během nichž se dokonce stal hlavním archivářem. Ale jak později zjistil, být proti systému, který ho zaměstnával, nebylo ideální – ba naopak, co také čekal. S narůstající důvěrou se mu dostávalo do rukou čím dál více materiálů, které mohl bez váhání označit za zvěrstva. Detaily o hrách, splátcích a jejich krajích – věci, které by raději nikdy neviděl. Jeho morální kodex, slib mlčenlivosti, a v pozdějších letech i slábnoucí duševní zdraví, ho nakonec přiměly svůj post opustit a s hořkostí jej předat své dceři. Nefelina matka měla o něco jednodušší život, především díky bohaté rodině, která jí protlačila prestižní školou a později financovala začátky její modelingové i herecké kariéry. Ani jedno jí však nevydrželo dlouho. Už v osmnácti letech si našla o sedm let staršího muže, s nímž později měla dva chlapce a Nefeli. Po narození jejich prvního syna se s radostí usadila do role hospodyňky a matky, je diskutabilní, jestli dobré, svou rodinu nicméně zahrnovala opravdovou láskou, i když z velké části v podobě dárků a konstantního rozmazlování. S bratry si Nefeli vždy rozuměla dobře, nikdy ale nesdílela velké množství jejich zájmů.

Charakteristika


Nefeli na první pohled upoutá spíše oblečením než svou postavou. Pár lichotivých křivek je většinou schovaných pod propracovanými outfity. Ráda drží krok s trendy a miluje práci netradičních návrhářů. V práci nosí elegantnější verze, ale vždy dbá na barvy a make-up, kterým si záměrně zvýrazňuje oči. Bavit se s ní není náročné, je to švitořivá a přátelská duše, ne čistokrevný extrovert, ale rozhodně osoba otevřená konverzaci. Nezdravý pracovní styl, kterému se občas oddává, trochu pošpinil její komunikační schopnosti, nicméně pohyb mezi důležitými osobnostmi Kapitolu ji nutí udržovat si alespoň nějakou úroveň. Pod tím sluníčkovým exteriérem se však skrývá unavená osoba, která by nejraději vedla hluboké konverzace s přáteli a cigaretou v ruce – tu by ale striktně odmítla od pouhých známých, stejně jako jiné látky, alkohol, sladké, nebo snad dokonce oplzlé řeči. Nikoho hodného její zranitelnosti však už dlouhá léta nepotkala a není jí dvakrát hr do změny. Kdo od ní chce slyšet lítostivá slova o splátcích nebo hrách, ten je dostane. Emocí má na rozdávání, ale zda její slova myslí vážně, to je už diskutabilní. Koneckonců je jednou z těch, kteří v životě dostali štědrou příležitost, chopili se jí a bez úhony jen sledují, jak stávající systém ničí životy ostatních lidí. A nad tím se nejde škodolibě nepousmát.

Schopnosti


Nefeli není zrovna ambiciózní člověk, svou práci získala hlavně díky vynikajícím konexím a svým vlastním sobeckým důvodům. V pracovní době je nicméně velmi pečlivá, organizovaná a nebojí se využít svou analytickou mysl, která se však vypaří víceméně hned, jakmile má padla. Zná své místo, ví, co kdo chce slyšet, a její povaha jí umožňuje vytvářet alespoň povrchní pozitivní vztahy. Umí se společensky přizpůsobit a ignorovat jakákoli morální dilemata ve prospěch pozice, ve které se nachází. Mimo jejího strachu z hloubky, nakažlivého, ale ne vždy vhodného optimismu a alergie na bílou čokoládu – což jsou očividně její největší problémy – trpí také kvůli svým často potlačovaným, opravdovým emocím. To už se ale tak stává, když se někdo narodí jako prachobyčejný člověk, kterého navždy budou provázet jeho vlastní démoni. Pokud ale náhodou chcete slyšet naprosto náhodné fakty o náhodných tématech, je zaručeně váš člověk. Ať už aby odvedla pozornost, nebo ji naopak zaujala, něco má pokaždé po ruce.

Životopis


Narodila se během sychravého podzimu a nejednou slyšela, že si své pochmurné první chvíle na zemi kompenzuje svým stylem pro módu. Její rodina byla z nového přírůstku nadšená, nebyla prvním vnoučetem, ba ani první vnučkou, ale každý z ní byl naprosto unešený. Jak už to tak ale bývá, cykly se opakují a zbohatlíci mají často pověst přinejlepším chabých rodičů. Ne, že by se nesnažili, Nefelinu otci se ale v té době dařilo v práci, ještě pořád ho naplňovala, a proto netrávil moc času doma. Vracel se jen občas, většinou si šel hned lehnout a jen málokdy se svou rodinou povečeřel. Jako kompenzaci své dceři ale nosil knížky, fantazijní literaturu, pokud měl čas udělat si zacházku do knihkupectví, a staré učebnice nebo odborné knihy, pokud se jich zrovna v práci zbavovali. Matka v Nefelině životě naopak byla konstantou, zbožňovala, jak je její malá princezna na její věk inteligentní, a tak ji s sebou ráda tahala po nejrůznějších sešlostech a ukazovala ji jako výstavního psíka. Celé to mělo daleko od poklidného dětství, ale Nefeli to nikterak nevadilo, měla možnost poznat nejrůznější osobnosti Kapitolu a dokonce i samotné Hry, které ji už od útlého věku fascinovaly. Byla zvědavé dítě, ať už šlo o precizní práci architektů nebo tu více morbidní, provázenou kapitolskými vědci. A proto není divu, že se později v životě rozhodla jít ve šlépějích svého otce. Jeho knihy časem pro Nefeli nebyly dost, toužila po odpovědích na věci, které by se v nich nikdy nedočetla. Vystudovala tedy podobně jako on archivářství a v pouhopouhých 18 letech dostala svou první stáž, pomáhala svému otci jako asistentka a později, po dokončení studií, i jako novopečená archivářka. Otcovu rostoucí nechuť k jejich práci v následujících letech naprosto ignorovala a doufala, že ho to přejde. Jako hořkosladké vítězství ale nakonec byla donucena zaujmout jeho pozici poté, co v poměrně mladém věku archivy opustil. Její život ale postupem času znovu nabyl smyslu. Především odsoudila románky, nalezla si pár nových přátel a objevila vášeň v její práci.

Comments


Commenting has been turned off.
bottom of page