Octavian Milo Jenkins

"Zářivé a pozitivní sluníčko v těle dvanáctiletého chlapce."

820

---

Základní informace

Hráč: emmryz

Jméno a příjmení: Octavian “Tavy” Milo Jenkins

Věk: 13 let

Datum narození: 2. dubna

Znamení zvěrokruhu: Beran

Váha: 41 kg

Výška: 148 cm

Faceclaim: Walker Scobell

Povolání: vítěz 51. Hladových her, trenér

---

Životopis

Rodina

Bylo nebylo, žil v osmém kraji mladý pár, který se znal celý život a jejich láska byla nejmíň komplikovaná, kterou jste kdy mohli vidět. Chester a Adalyn byli celoživotní přátelé, jelikož jejich rodiny se po letech přátelili. Proto nebylo divu, když mladí dospělí stvrdili jejich celoživotní přátelství, které se přetavilo v lásku, slibem manželským. Není ani divu, že vzhledem na kraj pracovali oba dva v továrně s textiliemi. Chester se živil a do teď živí obsluhou strojů v továrně a Adalyn převzala rodinnou tradici a živí se šitím oblečení. Když Adalyn bylo dvacet a Chesterovi dvacet dva let, rozhodli se hned po jejich manželském slibu založit i rodinu. Tím pádem se za devět měsíců narodilo první dítě z mnoha, chlapeček Cassius, zkráceně Cass, pojmenovaná po svém dědečkovi z matčiné strany. Byli si tolik jistý rodičovstvím že za tři roky se jim narodilo další dítě, tentokrát holčička Addison. Oba své děti milovali a dávali jim modré z nebe, láskou je přímo zahrnovali. Další děti nebyly vyloženě plánované, ale když už na to přišlo, nebránili se tomu. K jejich překvapení je osud obdařil po dalších dvou letech rovnou dvojčátky, dvěma kluky se jmény Gavin a Wesley. Mysleli si, že s dětmi už bude konečná, jenže to se mýlili, protože poslední dítě je čekalo šest let od dvojčat, a to se jim narodil další chlapeček-tedy Tavy. Tavy byl mezi sourozenci nejmladší a skkutečně ráda ho má pouze jeho sestra, i když si rád namlouvá a žije v tom, že ho mají rádi i jeho bratři. Věkově má nejblíže ke dvojčatům, kteří ho ale berou jako terč svých vtípků a humorů. Manželům ale pět dětí už jaksi pokazilo plány na skvělou rodinku, a i při jejich snaze, to být pro všech pět dětí to prostě nezvládají. Pracují přesčasy, aby je všechny mohli bez problémů uživit, tím pádem na ně nemají tolik čas a odnesl to nejvíc právě Tavy. I přestože cítí mateřskou lásku, kterou ho rozhodně rodiče nešidí, rodiče se mu nevěnují tolik jako se například věnovali právě Cassovi. Ta jakási propast, která mezi ním a Tavym vznikla je právě skrz to, že Cass musel být pro Tavyho jako další rodič, musel za něj brát zodpovědnost, hlídat ho a starat se o něj. Samozřejmě nejen o něj, také o dvojčata a Addison. Ale Tavy byl přeci jen stále nejmladší a pro něj největší osina v zadku. Proto je k němu do teď Cass chladný a odtažitější než k ostatním sourozencům. I on ale musel začít pracovat v továrně, aby pomáhal rodinně, takže se o Tavyho nejvíce začala starat Addison, která s ním má také nejlepší vztah.

Charakteristika

Tavy je už od pohledu malý andílek, sluníčko, které by se usmívalo, i kdyby se dělo něco skutečně špatného. Nikdo nemá tušení, kde se jeho optimistická povaha vzala, jelikož každý jeho sourozenec je spíše schránka negativních emocí nebo prostě jen prevít (viz. dvojčata). Jeho pozitivní povaha ve všem vidí něco dobrého a snaží se i do budoucna myslet pozitivně. Je velice sociální, a i když jako malé dítě to spíše vypadalo, že bude mít rád samotu, vyrostl v klučinu, který naopak samotu v lásce nemá. Nemá problém s hledáním si přátel, bere to jako jakousi povinnost, si najít kamarády všude, kde se dá. K jeho sluníčkové, pozitivní povaze bohužel patří i velká naivita, která ale tak nějak patří k jeho věku. Ať mu řeknete cokoliv, sežere to jako ryba i s navijákem. Je snadný cíl na manipulaci, jelikož se v každém snaží vidět to dobré a každému omlouvat činy. Jestliže by mu člověk ublížil, zasáhlo by ho to někde v nitru, aniž by si to skutečně uvědomoval, ale sám by tomu člověku tak jako tak odpustil. Udělal by vše proto, aby ho člověk měl rád, dost mu na tom záleží, aby ho ostatní kolem něj měli rádi, jelikož rodiče i přes jejich lásku k němu, na něj neměli čas a ze sourozenců ho má ráda opravdu jen jeho sestra, tudíž touží po tom, aby ho každý měl rád. Často srší vtípky, které často dávají smysl jen mu samotnému, ale když jeho vtip nepochopíte, zkusí vám to polopatě vysvětlit, což může trvat delší dobu, jelikož mezitím bude mít několik záchvatů smíchu. K jeho vtipům rád lidi poučuje náhodnými fakty, které nejspíš nikoho nezajímají, ale on cítí potřebu se o ně podělit, jelikož jemu přinášejí radost. Když mu něco nejde, dost se nervuje, jelikož je velice netrpělivý a málo kdy se stane, že by něco dokončil na poprvé, obzvláště pokud mu to takhle pohne nervy. Je radost ho mít po svém boku, obzvlášť pokud zrovna nemáte dobrou náladu, jelikož Tavy se vám ji bude pokoušet zlepšit všemožnými způsoby, které ho napadnou. I na něj ale občas přijde vlna smutku, která se zjeví z ničeho nic. Rodiče mu říkají, že to je pubertou a on by té pubertě nejraději zavřel dveře před nosem. Když je smutný, je rád za chvíli klidu a samoty, ale nenaštve ho ani když za ním někdo přijde s tím, že chce v tenhle moment s ním trávit čas. Od svého nejstaršího bratra pochytil sarkasmus, i když nemá nejmenší tušení, jestli ho využívá správně, používá ho docela často. Nasává takhle charakteristické znaky svých sourozenců, jelikož chce být jako oni, od každého aspoň nějakou částí. To by mohl být způsob, jak se se všemi sblížit, ne? Od staršího bratra je to již zmiňovaný sarkasmus, od sestry je to touha všem pomáhat a od dvojčat je to smysl pro humor - i přestože ten jejich smysl pro “humor” ho spíše traumatizovával - stejně sám pár rošťáren občas provede. O politice a dění v Panemu toho moc neví, jelikož na to, aby se o to zajímal je ještě moc malý. Rozumí tedy hladovým hrám, chápe, co je to zač a nelíbí se mu, že tolik nevinných dětí už kvůli tomu umřelo, zbytku tak nějak nerozumí. Jeho rodiče se od politiky distancují a dělají, že režim země je naprosto v pořádku. Dvojčata politiku také vůbec neřeší, jeho sestře se režim země nelíbí, ale svůj názor si nechává pro sebe (podělí se sním pouze s Tavym, který ji poslouchá, protože k ní nejvíce vzhlíží, i když většinou nemá sebenšího tucha, o čem mluví.) No a jeho nejstarší bratr je fanouškem nového prezidenta, kdyby mohl, nejspíše by mu líbal prsty u nohou. Co se týká vzhledu malého Tavyho, je to andílek i navenek. Zlatavě blonďaté kučery, které se mu kroutí do neposedných vln a vytváří mu na hlavě takové vrabčí hnízdo. Modrá očka mu vždy září pozitivními jiskřičkami. Výškou je tak akorát na dvanáctileté dítě, ale má předpoklady k tomu, aby byl vysoký, jelikož všichni v jeho rodině vysocí jsou, dokonce i Addison. Je to docela vižle, svalové hmoty byste se na něm opravdu nedohledali. Není ale úplně fyzicky levý, je mrštný a rychlý, i přestože vypadá jako tintítko. No, opravdu působí dojmem, že by ho zabilo i batole. Skrývá v sobě ale mnohem více, než se zdá - nebo to aspoň sám sobě nalhává. Jeho velikým zájmem a koníčkem jsou hvězdy. Čte o nich od malička a dokáže vám o nich říct několik faktů, které jste ani nevěděli. Mezi další takovou vášní jsou zvířata, které má skutečně rád a jak o těch, které může volně potkat, tak i o těch, se kterými se nikdy nesetká, ví spoustu faktů. Kdyby se ocitl v místnosti plné zvířat, nedostali byste ho odtamtud ven.

Schopnosti

Takové tintítko jako je on, skutečně neunese těžké věci a ani nepřepere nikoho ve svém věku, natož někoho staršího. Nezná žádné základní prvky sebeobrany a jediná zbraň, se kterou umí fungovat je prak, což je jeho dětská láska. Ostatní zbraně mu ani do rukou nedávejte, jestli nechcete přijít omylem o život. Několikrát si vyrobil prak a ten nosil stále u sebe dokud se mu nerozbil – to si stejně hned vyrobil další. Nemyslete si, ale že nic nezvládne, mezi jeho silné stránky patří jeho mrštnost a rychlost. Na svůj věk je opravdu rychlý a běhat ho i dokonce baví. Je schopný i vylézt na jakýkoliv vysoký vrchol, jelikož šplhat umí a výšek se nebojí. Jeho silnou stránkou je i to, že se díky jeho bláznovství do hvězd umí orientovat pomocí hvězd, stejně tak mu pomáhá i jeho bláznovství do zvířat a umí identifikovat téměř jakékoliv zvíře a zná jejich slabiny a silné stránky. Jeho slabinou je také to, že je nerad sám, obzvláště jedná-li se o stresovou situaci, potřebuje někoho, na koho by se mohl spolehnout, jelikož si nevěří na tolik, aby se spolehl sám na sebe. Jeho matka naučila jeho sestru šít a ta, když doma šila, malý Tavy ji u toho sledoval a byl na tolik zvědavý, že toužil po tom, aby ho to naučila, a tak se také stalo. Celkově má vysoký intelekt, který posiloval především v knihách, které si četl, když se nudil. Nutno říct, že většinou to byly různé encyklopedie. V těch se dočetl i něco málo o bylinkách, ale nikdy to nebylo něco, co by plně zajímalo, takže vědomosti v tomhle zůstaly nevyvinuté a zaseklé na znalosti aspoň základních bylinek.

Životopis

Už jak bylo zmíněno, narodil se v pořadí jako páté dítě do rodiny Jenkinsů, tudíž jako nejmladší dítě, od nejstaršího s věkovým rozdílem jedenácti let. Jeho rodiče byli velice milující, a i přestože doufali, že na páté dítě budou mít čas, mýlili se, a naopak museli trávit více času pracovně, aby jejich větší rodinu dokázali uživit. Octavian, kterému nikdy nikdo neřekl jinak, než Tavy se neměl vyloženě špatně. Ten čas, který mu rodiče věnovali nebyl ale pro malé caparta z takhle velké rodiny dostačující. Vždy si vyžadoval strašné pozornosti a občas sourozencům lezl na nervy. Nejstarší bratr, Cass, nezažil úplné dětství, jelikož mu Tavyho “házeli na hlavu”. Ten se o něj staral, protože to bylo přání jejich rodičů. Tavy nikdy nechápal, nechápe to do teď, co proti němu jeho nejstarší bratr má a proč se k němu nemůže chovat s velkou láskou jako k Addison, ke které má Cass nejblíže. Nejčastěji si ním hrála a lásku mu projevovala právě ona, i on k ní má nejblíže. Nechovala se k němu jako ke členovi navíc, ale jako k bratrovi, kterým skutečně byl. Tavy, i přestože měl rád společnost a měl rád i své sourozence, ti ho často odmítli, proto si šel hrát někam sám. Častokrát se i ztratil nebo se prostě jen ztratil v čase a byla to právě Addsion, která pro něj přišla. Dvojčata si z něj vždy dělala spíše legraci, s tím se pojí několik příhod, kdy se z malé legrace Tavymu skutečně něco stalo. Například když Tavymu bylo Tavymu pět let, dvojčatům jedenáct, se záminkou, jaká legrace to bude, mu řekli, že má házet kameny na vosí hnízdo. Malý Tavy dělal vždy vše, co jeho sourozenci chtěli, jelikož k nim vzhlížel a všechny, i právě dvojčata, bral jako svůj vzor. Chtěl, aby na něj byli dvojčata pyšná, tudíž házel mizernou muškou malého dítěte tak dlouho, než se mu skutečně párkrát podařilo hnízdo trefit. Jenže Tavy nečekal, že vosy rozzuří a ty se spiknou proti němu a popíchají ho. K jeho štěstí se mu neobjevila žádná alergická reakce, pouze měl pár dnů trochu oteklý obličej a ruce. Plavat ho naučili taky oni, když mu bylo devět let a oni ho měli ten den na starosti. Vzali ho k místnímu jezeru, kde si Tavy hrál vždy rád. Bratři přistoupili na to, že si s ním budou hrát na “babu”, jenže dvojčata jsou přímo jako z divokých vajec a také ze “srandy” ho Wesley při předávání baby shodil do jezera. Tavy se samozřejmě bál, že se utopí, ale protože věděl, že ho jeho bratři nejspíš nevytáhnou a on se opravdu nechtěl utopit, tak se zchopil a tak se naučil plavat. Často když dvojčata provedla nějaký průšvih, něco rozbila nebo podobně, svedla to na nic netušícího Tavyho. Když mu bylo deset let, dokonce ho nevinným způsobem donutili vylézt na střechu domu, ze které ale spadl a zlomil si ruku. Jeho rodiče o všech těch věcech věděli, jenže tím, že nebyli věčně doma, tak s tím neměli tolik šanci co udělat. Jediný, kdo měl nějakou zásluhu na tom, že po té zlomené ruce se krutý humor bratrů trochu zklidnil, měl Cassius. Tavymu tak do osmi let mu stačilo, aby si hrál sám se sebou a byl spokojený, samota mu nejdříve tolik nevadila. Ale poté zjistil, že je mu lépe ve společnosti, a naopak je mu to příjemnější než samota, proto si vyhledával přátele. S přáteli mu bylo i lépe než s rodinou, jelikož byli v jeho věku a měli stejně potřeby jako on. Jeho rodiče si nikdy nedělali starosti ani s možností toho, že by jedno z jejich dětí mohlo být vybráno při sklizni. Spoléhali se na štěstí, které jim pokaždé vyšlo. Tavy vždy sklizni sledoval s jakousi hrůzou v očích a každý rok odpočítával kolik let zbývá do jeho dvanáctých narozenin a sledoval, jak odvádí další děti na smrt. Sám se bojí toho, že by měl vůbec někdy umřít. Koncept smrti mu není až tak daleký, ale opravdu blízký také ne.