"Tvrdá ruka Kapitolu"
877
Základní informace
Hráč: Cyllene
Jméno a příjmení: Thadeus Evermore
Věk: 36 let
Datum narození: 9. dubna
Znamení zvěrokruhu: Beran
Váha: 81 kg
Výška: 187 cm
Faceclaim: Ben Barnes
Povolání: Prezident Panemu
Životopis
Rodina
Thadeus se narodil jako první a jediné dítě do váženého rodu Evermorů, jako syn Juliuse a především vnuk proslulého politika a vojáka Aldara Evermora. Ten se po dlouhá léta staral o majetky i postavení rodiny a svými názory a vystupováním si získal mnoho mocných přátel i nepřátel. Thadeusovou matkou byla Cerise, za svobodna Farwood, jejíž rodina měla pod palcem papírenství a dřevařský průmysl v 7. kraji, stejně jako některé z novinových plátků v Kapitolu. Ke své rodině, snad vyjma matky, Thadeus vřelé vztahy nikdy nechoval. Celá rodina byla založená veskrze formálně, protkaná protokoly, přísnou etiketou a především, bedlivě střežena Aldarovým ostřížím zrakem. Thadeus měl nad sebou prakticky neustále dohled, nemohl se ani nadechnout, aniž by k tomu měl kdo co říct. Dědeček Aldar nastavil v rodině despotický režim a bylo téměř nemožné dosáhnout v jeho očích dokonalosti. Od jisté doby se o to Thadeus přestal snažit a tíhnul spíše k matce, více svobodomyslné, zahleděné do umění, literatury a historie Panemu. Ta mu dávala možnosti a prostor, aby objevil své vlohy a šanci vzdělávat se podle jeho zájmů. Za toto volnomyšlenkářství si taky Cerise nakonec vysloužila tři kulky do hrudi od střelce najatého samotným Aldarem. Thadeus, jako svědek její vraždy, se z toho nikdy tak docela nevzpamatoval a tato událost následně neodvratně určila další směr jeho života. Brzy se dozvěděl, kdo za vraždou matky skutečně stál, a svým dědečkem, zrovna jako slabým otcem, který jen stál v jeho stínu jako poslušná figurka, začal nanejvýš opovrhovat. Vymezil se vůči nim, jak jen mohl a byl rozhodnut uniknout jejich sevření. Nebo ještě lépe, docela je zastínit tím, co dokáže on sám.
V brzké dospělosti se od rodiny odstěhoval a na Univerzitě se seznámil s Magnolií Crane, svou současnou manželkou, se kterou se brzy dali dohromady. Ačkoliv jejich vztah by se jen stěží dal popsat jako láskyplný, nebo skutečně partnerský, porozuměli si především pokud šlo o touhu něco dokázat a pro velikost svých ambicí. Oba byli racionálně založení, inteligentní a schopní v tom, co dělali. Šlo o sňatek z rozumu, ovšem založený na vzájemném respektu a jistém obdivu jeden k druhému. Takový vztah Thadeusovi vyhovuje a je asi ten nejbližší, kterého je schopen. Magnolie je mu dobrou partnerkou pro úřad i džungli, kterou je Kapitol. Je pro něj důležitá. Hodí se k sobě, snad až příliš dobře, přestože se nemilují. Magnolie dokáže okouzlovat tam, kde on zůstává chladný.
Se svým dědečkem a otcem se po odchodu z rodinného sídla nestýkal. Na výzvy a pozvání nereagoval a taktně předstíral, že jsou oba dva mrtví. Pro něj jistě byli. Širší rodinu pak ignoroval docela. Poslední setkání s nimi, nebo s otcem, se odehrálo na Aldarově pohřbu. S Juliusem se vyrovnal, pokud šlo o finance a majetky, přes právní zástupce a nepromluvili spolu ani slovo. Nadále se k sobě s otcem nehlásí, revoluce a nastoupení Thadeuse do úřadu na tom nic nezměnilo. Navzdory tomu, Thadeus přesně ví, kde se jeho otec nachází, kde bydlí a co dělá - ze své pozice ho dal bedlivě sledovat a dostává o otci hlášení. Jedná se však o bezpečnostní opatření více než o zájem. Dokud se Julius drží v mezích a žije si svůj osamělý život, Thadeus ho nechává být. Pokud by ovšem začal být jménu Evermore, nebo jemu samotnému, přítěží, nebude váhat se ho zbavit.
Pokud jde o blízké přátele, jako prezident a mocný muž musí držet svůj okruh velmi omezený. Je jen hrstka lidí, kterým jakkoliv důvěřuje a i u nich je ochoten předpokládat, že by byli schopni ho zradit. Má příznivce a odpůrce, kolegy, spolupracovníky, komplice. Jeho nitro nikdo zkoumat nebude, nikomu se nesvěřuje. Vztahy, které považuje za podstatné, jsou ty, které jsou klíčové pro jeho moc a funkci.
Charakteristika
Lze jej velmi snadno nenávidět, nikdo mu však nemůže upřít přirozený šarm. Thadeus rozhodně nepatří k laskavým lidem se srdcem na dlani. Nemohl by být větším opakem. Zásadně jedná logicky a připraveně, své kroky si rozvažuje. Nesnáší hloupost, nekompetenci, slepé ambice a divoké představy, které nikam nevedou. Naopak si váží tvrdé práce a cílevědomosti, dokáže ocenit lidi, kteří ví, co chtějí a jdou si za tím. Tedy, pochopitelně, pokud se to shoduje s jeho vládou a viděním světa. Konkurenci likviduje nemilosrdně, koneckonců, na tom si také postavil svůj prezidentský mandát. Tam, kde je, se dostal díky své výřečnosti, schopnosti oslovit dav, číst v lidech a manipulovat jimi ke své potřebě. Na rozdíl od většiny Kapitolanů je realista a pragmatik, přesto si nedokáže upřít luxus, v němž ostatně vyrostl. Rád se obklopuje drahými, kvalitními věcmi, od interiéru prezidentského paláce po své honosné, na míru šité obleky. Na poměry města se obléká a vypadá střídmě - hnědé, husté vlasy nechává v jejich přirozené barvě, tmavé oči zvýrazňuje jen minimálně. Vcelku vysoká, atletická postava mu pak pomáhá k dojmu vůdce, generála. Je si dobře vědom, že vzhled je jedním z hlavních bodů jeho image - radikální prezident, vůdce převratu, syn vážené rodiny, který povstal, aby vedl Panem k lepším zítřkům. Působí tvrdě, nekompromisně a chladně. Jako člověk, se kterým není dobré si zahrávat. Je výborný stratég, tvrdohlavý, ale důsledný. Je těžké stát proti němu - při osobním jednání působí, jako by předem znal všechny kroky, každou myšlenku svého oponenta. Ve společnosti je obratným, sebevědomým diskutérem. Nenechá se vodit za nos a nesnáší vytáčky. Dobře ví, na jakou stranu to hrát a jak přinutit, aby ho vnímali i lidé sveřepě stojící proti jeho politice. Nikdy by nepřiznal, že se mnohdy jedná o nejvíce vyčerpávající součást jeho práce. Zrovna jako se snaží ignorovat, jak moc využívá technik, které dřív nesnášel na svém dědečkovi. Těžko si ho představit unaveného, přesto se v soukromí často potýká nejen s tím, ale také se svou potlačovanou vznětlivostí a netrpělivostí. Nejraději by jednal se všemi narovinu, přímočaře, říkal věci tak, jak jsou, to ovšem kapitolská smetánka špatně snáší. Ve městě nikdo není upřímný, tedy ani on nemůže být. Alespoň prozatím. Díky své výchově bere etiketu a vybrané chování jako samozřejmost, vždy se pohyboval v lepší společnosti, mezi vážnými lidmi více než mezi celebritami. Často ostatní soudí a hodnotí, i nevědomky. Stejně tak shlíží spatra na nižší vrstvu, přechovává dojem, že by si měli uvědomit své místo a podle toho jednat. Ve své hlavě má přesně poskládanou společenskou hierarchii, kdy on s Magnolií stojí na jejím vrcholu. Vždy toužil po moci, teď ji získal a jeho primárním cílem je si ji udržet. Jako každý, kdo se dostane do podobně vysokého postu, uvažuje nad tím, co by se stalo, kdyby o něj přišel. Jistá paranoia je na místě. Má rád věci pod kontrolou, chce mít všechny karty v ruce, moci rozhodovat. Někdy v tom zachází až do extrémů. Na první pohled se může jevit krutý, lačnící po krvi, nikdy to ovšem nebylo o radosti ze smrti. Pravda, něčí utrpení si jistě užívá, popravy mu nejsou cizí a jen prachbídně mu záleží na tom, co se děje s lidmi v krajích, ale to vše je nástrojem. Politickou agendou, způsobem jeho vlády, kterým si přiklonil Kapitol. Otázkou je, kam až by byl schopen zajít, aby si přízeň dokázal ponechat. Velké ambice se často rády vymykají z rukou. A nakonec, pokud jde o jeho zájmy, kromě práce a společenských akcí nemá na mnoho dalšího čas. Když už si ho najde, vrací se ke kořenům a ke své matce - hraje na klavír, pročítá historické spisy nebo obdivuje umění, kterým se obklopuje ve svém domově.
Schopnosti
Nejsilnější Thadeusovou stránkou jsou zcela jistě jeho řečnické dovednosti, vůdčí osobnost, schopnost mistrné manipulace a jeho vlastní intelekt. Na tyto schopnosti se spoléhá primárně, v tomto duchu byl také vychováván - akademické dovednosti a kritické myšlení bylo stavěno nad manuální zručnost nebo schopnosti přežití. Je přesvědčivý, dokáže číst v lidech, odhadnout jejich záměr, pohnutky a především touhy, které může využít. Při svém sebevědomí dovede působit zastrašujícím dojmem. Je organizovaný, dovede zdatně využívat zdroje, které má jako prezident k dispozici, ve svých přípravách je pečlivý. Rovněž mu nedělá problém sáhnout po drastičtějších opatřeních, pokud jsou třeba. Odstranit oponenta, konkurenta, nepohodlnou osobu, nic z toho nepředstavuje problém. Citově se neváže a svědomí ho netíží. A to i v případě Hladových her. Díky Magnolii je o nich dobře informován, jako prezident je jim samozřejmě velmi nakloněn a osobně ho celá událost nanejvýš fascinuje.
Pokud jde o znalost boje, není cvičený voják a nezadal by si se schopnostmi mírotvorců, ale dovede střílet ze zbraně s obstojnou přesností. Zrovna tak by dokázal uštědřit dost bolestivou ránu, nejen díky své konstituci. Boj na blízko ovládá dost na to, aby se byl schopen bránit přímému útoku, pěstmi, nebo například nožem. Stále je ale především politik, proto také disponuje početnou a pečlivě prověřenou ochrankou, ve svém domově a kamkoliv se sám, nebo s Magnolií, hne. V divočině by přežíval jen s obtížemi, celý život strávil v dostatku, nikdy mnoho nestrádal, nezakusil hlad nebo nouzi. O přírodě tuší tak to, že stromy jsou zelené a voda je mokrá. Z dovedností uměleckého rázu má rád hru na klavír, které se naučil už v dětství v rámci komplexního vzdělání. Umění obdivuje především pasivně, v rámci zařízení interiéru nebo na výstavách, přestože nějakou budovu nebo mapu zakreslit dovede. Bližší jsou mu, zase a opět, slova, a to i ve formě písemné. I když v jeho případě se jedná hlavně o proslovy, prohlášení, návrhy zákonů a opatřené, nebo jiné formulace určené veřejnosti. Pro někoho může být překvapením, že je zdatným tanečníkem a až překvapivě rád se účastní honosných kapitolských plesů.
Největší z jeho slabin je nepochybně jeho domýšlivost, potřeba kontroly, nutnost ohlížet se za sebe, doslova i metaforicky, a paranoia vládnoucí vrstvy. Chce mít o všem přehled, musí ho mít. Pokud nemá dostatek informací, sbírá se v něm neklid a obavy. Velmi špatně snáší nejistoty, volné konce. Také bojuje se vztekem a touhou vybuchnout někomu přímo do tváře, hlavně oponentům s argumenty na úrovni slepice pobíhající bez hlavy. Nesnáší to poskakování kolem horké kaše při každé společenské akci od doby jeho dosazení na post prezidenta, tato část jeho práce mu skutečně není po chuti. Má několik nervózních tiků, se kterými bojuje. Zrovna tak se v některých momentech potýká se sebekritikou - sám sebe burcuje k tomu, aby byl lepší, vždycky lepší, ale laťka, kterou pro sebe nastavuje, je až v oblacích a jen těžko splnitelná. To vede k pochopitelné frustraci. Jeho skutečné myšlenkové pochody chrání pečlivě vybudovaná fasáda, kterou prezentuje navenek. Uvolnit se dokáže jedině za zdmi svého sídla a někdy je i to diskutabilní.
Životopis
Thadeus Evermore se narodil v dobách, kdy Panem, jak ho známe nyní, začínal teprve vzkvétat a určovat si svá pravidla. Byl prvním a také jediným dítětem rodu Evermore, bohaté, vážené rodiny, a to především díky jeho dědečkovi - Aldaru Evermorovi. Vojákovi, politikovi a především egoistickému sobci, který měl své prsty a přátele všude, kde to jen bylo možné. Svého syna, Juliuse, Thadeusova otce, dobře vycvičil jako svého věrného pomocníka a není pochyb, že se svým vnukem měl velice podobné záměry. Vychovat ho k obrazu svému, podpořit tak svou pozici a zajistit, aby rod Evermore pokračoval dál, jak si on sám představoval. Díky tomu, a mnohému dalšímu, ho Thadeus naprosto nesnášel už od dětství. Sotva se naučil chodit a mluvit, on ho naučil, sedět a mlčet. A i to dělal očividně špatně. K tomu měla ovšem co říct Thadeusova matka, Cerise. Vzdělaná žena, spisovatelka, novinářka, která si zjevně manželství i mateřství představovala poněkud jinak, se snažila synovi nabídnout víc. Vědění, literaturu, umění, paletu možností a zájmů. Chtěla, aby za sebe bojoval, aby se stal něčím lepším. K ní jediné si ze své rodiny Thadeus vypěstoval vřelý, otevřený vztah. Sotva nastoupil do školy, těžil z věcí, které mu ukázala a očividně začínal mířit jinam, než jak naplánoval despotický Aldar. To se nesmělo stát. Aldar nebyl z těch, kteří by se nechali jednoduše odstavit na druhou kolej. A tak se rozhodl. Věděl, že Cerise by od syna neodešla, nehledě na to, co by jí nabídl. Tudíž, jednoho deštivého podzimního dne, když se Cerise vracela domů z pochůzky, si na ni počkal Aldarem najatý člověk. Odtáhl ji do temné uličky, kde ji třikrát střelil. S čím nepočítal Aldar, ani jeho střelec, bylo, že s sebou Cerise ten den vezme do města také svého chlapce Thadeuse. Ale on cílem být neměl. Stal se tak svědkem toho, jak byla jeho matka chladnokrevně zavražděna a držel ji za ruku, když umírala na hromadě odpadků.
Thadeus se nejdřív domníval, že šlo o náhodného šílence z pistolí, nakonec, byl ještě dítě. Plakal, truchlil za svou matku, nevycházel z pokoje a týdny vůbec nepromluvil. Byl jako duch. Snad díky tomu se dostal poblíž dědečkovy pracovny, aby si vyslechl Aldarův rozhovor s Juliusem, jehož obsah, slovo od slova, Thadeus nikdy nezapomněl. Tak se dozvěděl, že co se stalo matce nebyla nehoda, ale dobře naplánovaná a zinscenovaná vražda, o které oba muži dobře věděli. Přestože měl otec morální pochybnosti, nezáleželo na tom. Thadeus neměl problém uvěřit, že by byli schopni něčeho takového. Nikdy si o nich mnoho nemyslel, neměl je rád, ale v tom okamžiku je oba začal skutečně nenávidět. Pohrdat jimi, opovrhovat vším, čím byli. V jeho dětském srdci se usadila zášť, zapustila kořeny a změnila nejen jeho, ale celý jeho budoucí život. Netajil se tím, co zjistil. A oni se nesnažili to popřít. “Nezbytné opatření”, “nutné zlo”, tak tomu říkali. Pochopil, s kým sdílí krev i domov. Pochopil, že pro jeho dědečka jsou všichni jen loutky k použití, nikoho neviděl jako sobě rovného, nikoho neviděl jako člověka. A otec byl příliš zmámený jeho vlivem, než aby vůbec poznal, že je konstantně manipulován. Thadeus pokračoval ve studiu, rodině se vyhýbal, jak jen mohl. Mimo jiné i proto si udržoval perfektní prospěch - bylo jednodušší ponořit se do knih a učebnic než přemýšlet nad tím, kolik krve už jeho rodina prolila ve jménu svých zájmů. I tak se tomu neubránil. Toužil být lepší než oni, doopravdy. Toužil je předehnat, převýšit, nechat v prachu za sebou. Věděl, že tím by se pomstil. Vůbec netušil, kam se řítí a že komploty jeho rodiny si nezadají s těmi, které jednou zosnuje on sám.
Jeho další kroky pochopitelně vedly na kapitolskou Univerzitu. Tou dobou začínal zjišťovat, že i přes velké proslovy jeho dědečka, nebyl Aldar nikdy moc chytrý nebo zvlášť schopný. Učil se z toho, co on nedokázal. Vytvořil si svůj vlastní pohled na svět, vyhranil se vůči čemukoliv, co by mu připomínalo rodinu. Na škole se rozhodl studovat politické vědy, historii a psychologii. Právě na přednášce z posledního jmenovaného se seznámil s Magnolií Crane, svou budoucí manželkou. Zaujala ho na ní její inteligence, cílevědomost a ambice to v Kapitolu někam dotáhnout. Přemýšleli podobně, do té doby nepoznal nikoho, ke komu by cítil jakýkoliv respekt, nebo snad obdiv. Jejich vztah by se těžko dal označit jako přátelství, nebo později láska. Spíše si uvědomili, co jeden pro druhého mohou znamenat a jak by si dokázali pomoci na vrchol společnosti. Netrvalo dlouho a sestěhovali se dohromady, stali se párem, tak trochu po svém. Pomáhali si, podporovali se. Vztah s Magnolií byl a stále je nejspíš to nejupřímnější partnerství, kterého je Thadeus schopen. V den, kdy konečně opustil rodinné sídlo, se s nikým ze své rodiny nerozloučil. Zkrátka odešel. Aldar pronesl na jeho adresu cosi o tom, že o světě tam venku vůbec nic neví a velmi brzy se vrátí. Jeho vnuk by se raději sám zapálil na hlavním náměstí, než aby přitáhl zpátky se staženým ocasem.
Nejen díky studiu se Thadeus začal brzy blízce zajímat o politiku. Jako správné pijavice byli Aldar s Juliusem hrdými stoupenci vlády Coriolana Snowa, což mu stačilo jako důvod se proti Snowově vládě kategoricky vymezit. Přemýšlet, jak by se věci daly dělat jinak, kde chybuje, v čem tkví jeho slabosti. Nebylo to těžké, ve Snowových strategiích v Kapitolu i v krajích nalézal spoustu chyb a trhlin. Se svým charismatem a výmluvností si Thadeus snadno otevíral dveře, získával přátele, důležité informace. Zrovna tak si uvědomoval hloupost, plytkost a neschopnost lidí kolem sebe. Jak se drtivá většina z nich zajímá jen o materiální dostatek a nejnovější drby. Mohl je využívat, manipulovat s nimi ke své potřebě. Ani mu to nedalo příliš práce. Podobnost se svým dědečkem si odmítal připouštět, pokud si ji vůbec sám všímal. Byla jen otázka času, než si Thadeuse všimne někdo, kdo ho bude chtít získat na svou stranu - nakonec ho oslovila radikální skupina, političtí odpůrci vlády Snowa, kteří ho zvali mezi své řady a to byla příležitost, které se Thadeus chopil. Tou dobou také zemřel jeho drahý dědeček. Pohřeb Aldara Evermora měl hojnou účast, ale jen málokdo jeho smrti skutečně litoval. Thadeus na pohřbu s nikým nepromluvil a ohledně pozůstalosti se s otcem dohodl přes právní zástupce. I přesto, že jeho otec byl přímým dědicem, podařilo se Thadeusovým lidem vyhádat značný podíl na pozůstalosti, čistě proto, aby mohli dát jeden druhému svatý pokoj. Z peněz, které získal, také v začátcích financoval radikální hnutí, než se skupině podařilo získat další vlivné sponzory. Zcela přirozeně se v hnutí brzy ujal vedení a určoval další kroky skupiny, ačkoliv oficiálně zůstával ve stínech. Vytvořil si celou plejádu přívrženců, pomocníků a kompliců, kteří byli fascinováni jeho vizemi a nápady. Tam byl ve svém živlu. Tehdy se projevily jeho schopnosti, důmyslné strategie a způsoby, jakými přetahoval na stranu hnutí další a další politiky přímo z pod Snowova nosu.
Zlom nastal v období 50. Hladových her. Nedostatečnost potrestání rebelujícího Haymitche Abernathyho byla dokonalou záminkou pro vystoupení Thadeuse na světlo. Označil Snowa za slabého, neschopného vůdce, který si hledí pouze vlastního blaha, a za radikály požadoval veřejnou popravu Haymitche i s tvrdým trestem pro celý Dvanáctý kraj. Kapitol si nemohl dovolit, aby jej kraje vnímaly jako slabý, neochotný zasáhnout. Byl to úderný proslov, který se Kapitolem šířil jako požár. Využíval strachu lidí ze vzpoury, z války, a obrátil jejich hněv proti Snowovi. Ani nečekal, že by prezident jeho podmínky přijal. Četná pozvání Snowa k soukromé diskusi zásadně odmítl. Jeho přívrženci ve městě rozdmýchali několik protestů, které se brzy zvrtly v otevřené občanské nepokoje. Snow to měl spočítané dávno předtím, než ho jeho vlastní lidé vyvlekli z paláce a nebohého prezidenta se “ujal” dav. Veřejný lynč, který následoval, nebyl ničím pro slabé žaludky a oficiálně přišlo zabití prezidenta z rukou kapitolského lidu. Nehledě na to, jestli se o to některý z radikálů postaral osobně. Thadeus měl ruce čisté. Teoreticky.
Následoval přibližně měsíc neklidu a otázek, co bude dál. V pozadí dávno otěže přebral Thadeus osobně. V rámci hnutí došlo k rozdělení nejvýznačnějších pozic pro budoucí vládu a nakonec byl oficiálně oznámen jako nový prezident Panemu a spolu s Magnolií se stali prezidentským párem. Na začátku jeho vlády pro něj byla manželka velkou oporou - tam, kde on nabízel chladnou logiku a fakta, byla ona společenskou, přátelskou tváří, bližší vysoké smetánce. Za její pomoc byl vděčný, víc než jí kdy řekl. Byla to náročná doba pro všechny zúčastněné a na Thadeuse plnou vahou dolehla nutnost zjednat pořádek, jaký slíbil. Z čehož pochopitelně ne všichni byli nadšení, především pak kraje. Hlasy odpůrců tedy kvapně umlčel sérií poprav, jež byly vysílány po celé zemi. Mezi popravenými byl Haymitch Abernathy, jako exemplární příklad, několik dalších vítězů i prominentních Kapitolanů, kteří již dříve vyjádřili podporu Snowovi a Abernatyhoho výhře. Také posílil trénink mírotvorců, rozšířil jejich nábor, zpřísnil podmínky v krajích, v některých případech až na únosnou mez. Drastická opatření zasáhla především Dvanáctý kraj, místní se nemohli ani nadechnout bez bedlivého sledování a hrozby trestů za každou drobnost proti režimu. Lidé brzy začali umírat, Thadeus ale myslel jen na upevnění své pozice. Nemohl polevit, jinak by ho agilnější žraloci v politice sežrali zaživa. Kapitol musí prosperovat, i kdyby měl všem v krajích držet nabitou zbraň u hlavy. Poněkud mu začaly scházet časy, kdy své machinace skrýval v pozadí. Teď se ocitl všem na očích.
Dlouhé měsíce přešly, práce má Thadeus stále nad hlavu, ale blíží se 51. ročník Hladových her. Hrdé tradice, kterou pochopitelně s vervou podporuje. Ví, že Magnolie připraví Kapitolu podívanou, jakou ještě neviděli a získá tak na jejich stranu i ty, které politika pramálo trápí. Sám zahájil přípravy rozhovory se zbylými vítězi schopnými mentorovat splátce, aby se ujistil, že jsou skutečně jeden semknutý tým. V jejich vlastním zájmu. Město se tedy připravuje na spektákl roku, zrovna jako prezidentský pár. Nová éra začíná.
Komentáře