Thessaly Valencia Hayes

„Zlomená duše, jejíž záchranou jsou příběhy."

210

---

Základní informace

Hráč: Emmryz

Jméno a příjmení: Thessaly Valencia Hayes

Věk: 17 let

Datum narození: 27. února

Znamení zvěrokruhu: Ryby

Váha: 48 kg

Výška: 167 cm

Faceclaim: Odessa Young

---

Životopis

Rodina

Thessaly se narodila páru ve dvanáctým kraji, takže jejich rodina byla tak nějak odjakživa odsouzena k tomu, aby se se životem prali. Její otec, Josiah, je celý jeho život horníkem a s její matkou, Octavií, se seznámil, když díky práci v dolech onemocněl a přišel k rodině, která se zabývala léčením a bylinkářstvím. Byli to právě rodiče Octavie a ta jim s prací pomáhala. Netrvalo to dlouho, co se do sebe zamilovali, než nakonec svoji lásku stvrdili manželským slibem. Její rodiče se báli mít děti, jelikož je nechtěli přivést do krutého života ve dvanáctým kraji. Hlavně její otec nechtěl být otcem, jelikož by se nemohl dívat každou sklizeň na to, že hrozí, že vyberou právě jeho dítě, jelikož sám kdysi přišel o sestru ve hrách. Jenže strachu z vychovávaní dítěte se nevyhnuli, jelikož jednou se jim to přeci jen podařilo, a tak se rozhodli, že tomu dají šanci. A tak se narodil její bratr, Leander. Po pěti letech se narodila ona, byla více chtěné dítě než její bratr, jelikož její bratr byl osamělé dítě, tak se její rodiče rozhodli, že by další dítě neuškodilo. Rodině se na podmínky dvanáctého kraje docela dařilo, i když to nebyla procházka růžovým sadem. Každou sklizeň se ale jejich rodiče modlili za to, aby jejich milované děti nebyly vylosované a pokaždé se jim ulevilo, když jejich strach prožívali jiní rodiče. Jejich otec je přesto učil, jak se o sebe postarat, kdyby je přeci jen štěstí jednou opustilo. Jejího otce ale celý život trápili různé nemoci z práce v dolech, jednou ho ale napadla infekce plic, díky které musel přestat v dolech pracovat. Aby ještě nějak rodině pomáhal, dělal a opravoval zbraně pro horníky. Zatímco její matka ji učila její řemeslo, tedy lékařství, všemi dostupnými prostředky, co měli, tedy především bylinkami, její otec ji kromě lovení zvířat, dělaní pasti v lese, učil jak vyrobit z dostupného materiálu zbraně. Její bratr šel ve šlépějích jejich otce a šel pracovat do dolů. Jenže to ještě netušil, že na jejich rodinu se nalepí smůla. Když Thessaly bylo třináct, její otec zemřel na plicní infekci, se kterou se dlouhodobě léčil. Jeho imunitní systém, a především i dýchací systém, byl natolik ovlivněn dlouholetou práci v dolech a předchozími nemoci, že boj nevyhnutelně prohrál. To jejího bratra ale neodradilo od práce v dolech. Právě naopak, dřel ještě víc. Po dvou letech od smrti jejich otce - tedy když Thessaly bylo patnáct a jejímu bratrovi dvacet - umírá i její bratr. Naneštěstí byl účasten nešťastné nehody v dolech, kdy v oblasti, kde pracoval on a ještě pět jeho kolegů, došlo k sesuvu. Nikdo neví, co se přesně stalo a jak k tomu došlo, čí to byla chyba. Jedno ovšem bylo jasné, všech šest mužů bylo prakticky pohřbeno zaživa. To, že zemřel dva roky po jejím otci, byla pro ni velká rána. Pro její matku ale ještě větší. Ta to nenesla dobře a Thessaly se o ní musí starat do teď, jelikož její matka je stále v temném místě a málo věcí si udělá sama. Thessaly se stála stará o její zákazníky a ještě se snaží vydělávat tak, jak to dělal její otec, a to vyráběním a opravováním nástrojů horníků.

Charakteristika

Thessaly je už jen na pohled nepřístupná a uzavřená světu. Jelikož vyrostla ve zvyku nevěřit lidem, byla několikrát lidmi ohrožena, nehodlá jim věřit a nehodlá okolí ukazovat byť jen kousek ze sebe. Jediné, co ji prozrazuje, jsou její veliké oči, které přímo křičí bolestí, kterou cítí. Jelikož ji rodiče učili, aby vždy měla svůj názor, ale nikdy ho neříkala nahlas, dodržuje to do teď. Měla by vždy co říct, jenže raději mlčí. Nechce se dostat do průšvihu, díky kterému by ohrozila i svou matku. Nenávidí tolik “řád” Panemu, k tomu by dokázala mluvit hodiny a hodiny a nejspíš by několikrát zopakovala všechny nadávky, které existují. Neměla ráda předchozího prezidenta, ve svých příbězích, které si sepisovala, když se chtěla dostat pryč od reality, často vymýšlela postavy, které byli inspirované Snowem a zabíjela je ukrutnou smrtí. Po změně prezidenta se až na představy prezidentovy smrti nic nezměnilo. Představy jsou teď akorát brutálnější, jelikož ji to nějakým způsobem hřeje na srdíčku. Když už s někým musí mluvit, je sarkastická a má ostrý jazyk. Když už se rozmluví, platí u ní, co na srdci, to na jazyku. Jedině politické názory si nechává pro sebe. Moc s lidmi ale nemluví, právě proto, že jim nevěří. I když si nalhává, že se v samotě cítí bezpečně, od té doby, co ji zemřel bratr, se cítí osamělá. Bojí se ale k sobě stále někoho pustit. Vždy byla poslušné dítě a nikdy nebyla ani příliš tvrdohlavá. Vždy byla na svůj věk velice vyspělá - právě proto, že díky prostředí, ve kterém vyrůstala, si nikdy nezažila pořádné dětství. Její nedobytný zevnějšek je jen a pouze maskou, kterou se snaží ochránit. Uvnitř je stále vystrašenou dívkou, která potřebuje, aby ji někdo pořádně objal a řekl jí, že vše bude v pořádku. I když si to naplno nepřizná, ráda by měla někoho ve svém životě. Ať už to jsou kamarádi nebo partner. Neměla nikdy ani jedno a nevěří, že by si vůbec dokázala najít jedno nebo druhé. Není zrovna sociálně zdatná a navazovat vztahy není její silná stránka. Když už na něco takového přijde, většinou zaútočí svým ostrým jazykem, dřív, než se nad tím stihne zamyslet. Právě díky tomu, jaká je k okolí, je neskutečně veliký snílek. Nejraději sní o tom, že svět je v pořádku, že všichni žijí v míru a malé děti nemusí být svědky krutých smrtí. Že lidé mají co jíst a že nezabíjí sami sebe jen kvůli kusu masa. Do své hlavy utíká často. Ne vždy je to výhra. Své představy, příběhy a básně sepisuje na papíry a ty si schovává. Na papíry si zapisuje i své politické názory, které kdyby někdo našel, nejspíš by jí hrozila popravě na místě, jelikož jsou pěkně od srdíčka. Psaním utíká také před svojí úzkostí, která ji dohání pří každodenním životě. Občas ji ochromí natolik, že není schopna přemýšlet čistě. Nad vším přemýšlí zbytečně až moc. V nitru je opravdu zlatíčko, které by chtělo pouze šťastný život. Když už by si někoho pustila k tělu, starala by se o něj každičkou chvíli. Pro lidi, na kterých ji záleží, dělá oběti, které by ji mohli stát i život. To je také jeden z důvodů, proč mezi tyhle lidi patřili dříve její rodiče a bratr, teď už jen její matka.

Jak už bylo zmíněno, její vzhled o ní prozrazuje vše. Vyzáblá postava, která prozrazuje, že moc jídla každý den nevidí. Její světlé vlasy si žijí vlastním životem v divokých loknách, které se samy do sebe zamotávají a ve vlasech ji poté vytváří neposedné uzlíky. Velké, zeleno-modré oči jsou opravdu okny do duše, jelikož ukazují, jak moc je její duše zlomená. I kdyby se usmála, její oči zůstanou stejné, plné smutku, zloby a zármutku. Nic na jejím vzhledu nezlepšují ani velké kruhy pod očima, které má z nedostatku spánku, jelikož se neustále budí z nočních můr. A když ne ona, tak její matka. Na bledé kůži má několik jizev, ke kterým většinou přišla v lese, když s bratrem šplhali po stromech nebo jako malá zakopla o kořeny a kůži si rozedřela o kameny. To jí ale nikdy nezastavilo.

Schopnosti

Rychle si osvojila to, co ji učil celé dětství její otec, aby přežila případné Hladové hry. Naučil ji dělat pasti na zvířata, které se ale v případě nouze dají využít i na lidi. S tím se pojí to, že ji naučil lovit zvířata, učil ji si na ně počkat a pak se ve správné chvíli po nich vrhnout. Naučil ji také si vyrábět zbraně a opravovat normální zbraně, jelikož sám se věnoval tvorbě a opravování náčiním horníků. Tyto zkušenosti poté s bratrem aplikovali, když si hráli na Hladové hry. Ten ji učil šplhat čiperně po stromech, dokáže vylézt na jakýkoliv strom a dokáže tam sedět i několik hodin a pouze sledovat okolí z výšin, v lese se dokáže pohybovat jako doma. Nemá také problém vyšplhat na cokoliv jiného. Její matka ji a jejího bratra zase učila to, co ona uměla od svých rodičů. A to starat se o nemocné a využívat k tomu také všechny dostupné materiály, které kolem sebe má. Má základní znalosti bylinek, ale nějaký velký bylinkář zrovna není. Umí se postarat o ránu, ví, jaká základní bylinka patří na kašel. Její bratr se jí také vždy snažil naučit, že zabít člověka není nemorální, že je to potřeba, aby přežila. To se jí příčilo, ale vždy si vzpomene na svého bratra, který toho byl schopný. Proto kdyby bylo potřeba někoho zabít, nejspíše by to dokázala, ale přidalo by se to k jejím dalším nočním můrám a odebralo by jí to další hodinku z již tak nedokonalého spánku. Nedokáže bojovat na blízko, nikdo ji nikdy neučil nějaké základní pohyby v rámci sebeobrany. Dokáže ale dobře útočit na dálku, jelikož má docela dobrou mušku, vytrénovanou z lovení. Její další slabinou je práce v týmech. Nedokáže pracovat s ostatními lidmi, problémem je, že jim nevěří. Nejraději se spoléhá sama na sebe, a i kdyby ji to mělo stát život, raději bude sama, jelikož neumí s někým spolupracovat. Její úzkosti ji také nutí nad vším moc přemýšlet - občas je to dobrá věc, vše si raději několikrát promyslí, někdy ji to ale akorát zdržuje.

Životopis

Thessaly se narodila do dvanáctého kraje, tudíž bylo vždy jasné, že život nebude mít jednoduchý. Už jako dítě nikdy nepoznala luxus v podobě plného bříška. Nikdy neměli tolik jídla, aby ona s bratrem neměli hlad. A to jim dokonce rodiče dávali vždy něco z jejich porce. Jako malá nikdy nechápala, proč zrovna oni musí žít tak, jak žijí. Nikdy ji to nepřišlo fér a rodiče zasypávala otázkami na tohle téma už od doby, co se naučila mluvit. Byla vždy zvídavé dítě, které ze začátku nevědělo, proč je lepší mlčet. Ale už jako malému dítěti jí vyrostl v nitru neuvěřitelný vzdor a nenávist k těm, kteří měli vše a k nim se chovali jako k prasatům. Jednoduše si převzala názor svých rodičů, především tedy bratra. Ten byl nejhlasitější protestant, avšak oba měli od rodičů zakázáno se o politice co jen zmiňovat. Jako dítě nechápala proč, jen věděla, že je to důležité, jelikož rodiče na ně opravdu apelovali. Její bratr byl vždy její nejlepší kamarád, měli jen sami sebe, oba dva se nejraději od druhých lidí distancovali. Ne protože by snad nechtěli kamarády, ale protože lidé ve dvanáctém kraji jsou tak zoufalí, že jsou schopni udělat vše, aby měli pocit, že se jim daří lépe než jejich spoluobčanům. Otec je naučil, jak se vyznat v lese, dělat pasti na zvířata, obstarat si maso v podobě nevinné a nic netušící zvěři v lese. Chodívali spolu do lesů, kde lovili, nastražovali pasti na zvířata nebo se jen potulovali. Zabíjení zvířat jí nejdříve vadilo, oplakala to a nad bezvládnou mrtvolkou se stále omlouvala. A mohla to být klidně i veverka. Později ale pochopila, že je to nutné pro jejich životy, i když ji stále neopouštěl pocit viny. Občas si dokonce hráli na to, jaké by to bylo, kdyby spolu byli v aréně, kdyby je vybrali oba dva. Sedli si do lesa a dělali si zbraně ze zdrojů, které našli kolem sebe. Kupodivu les byl jejich bezpečným útočištěm. I když ne vždy skvěle dostával tomu “bezpečné”. Když Thessaly bylo deset let a Leanderovi, jejímu bratrovi, patnáct let, vydali se jednoho dne opět do lesa. Podařilo se jim společnými silami ulovit srnku. Jenže nebyli jediní, kteří prohledávali les a hledali něco k snědku. Byl tam i chlapec, okolo dvaceti let, který byl přímo nepříčetný a chtěl jim srnku ukrást. Dokonce byl odhodlaný na tolik, že po Leanderovi vystřelil lukem. Ten ho zasáhl do boku. I Leander měl u sebe luk, ale pro zranění nemohl nic udělat. Malá Thessaly, v té době ne moc zdatná s lukem, se ho chopila a ve strachu o život a úlovek po chlapci vystřelila. Nevěděla, jestli trefí, hlavně to v plánu neměla. Chtěla ho jen zastrašit. Jenže jako naschvál ho zasáhla přímo do hrudi. Nezemřel hned, právě naopak, trápil se. Jen co jakž takž ošetřila Thessaly ránu bratrovi, Leander chlapcovo trápení ukončil. Rozhodl se, že nemá šanci ho zachraňovat, stejně by každému v kraji řekl o tom, co se stalo. Navíc, její bratr byl vždy ten, který se nebál udělat špinavou práci. Takže vzal kámen a dobře mířenou ránu na chlapcovu lebku ukončil jeho trápení. Nikdo se o jejich počinu nedozvěděl, nechali si to pro sebe. Mladíkovo tělo nechali na místě. Thessaly z pohledu na mrtvé tělo byla vystrašená, i když v té době nebyla pro ni smrt cizím tématem, jelikož viděla, jak pár jejích spoluobčanů mírotvorci zastřelili, když se rozhodli klást odpor. Od té doby pro ni věřit lidem bylo ještě náročnější než před tím. Nikomu nevěřila, u všech viděla pouze to, že plánují ublížit její rodině. Mluvila s lidmi pouze, když se snažila něco prodat nebo naopak koupit, vyjednávala lepší cenu v obou případech jako zkušený obchodník. Také byla v kontaktu s lidmi, když pomáhala matce, aby jim pomohla s nemocí či zraněním. Jinak se lidem vyhýbala. Přišlo ji to tak lepší, jelikož každou sklizeň sledovala, jak její vrstevníky odvádějí a pokaždé to byly něčí děti, něčí kamarádi. A ona nedokázala snést pocit, že by se měla s někým přátelit a ten by měl být poté odvedený na smrt. Bylo jí lépe samotné. Tedy nebyla úplně sama, pořád měla rodiče a bratra. A měla sebe, měla své příběhy, které ji držely od toho, aby se nezbláznila. Ráda po večerech odplouvá ve své mysli, píše si básně nebo krátké příběhy. Je to způsob, jak si vylévá své pocity, svou zlobu. Hlavně od malička se baví tím, že vymýšlí pohádky, které poté vypráví své rodině a v tyhle chvíle se cítí šťastná, jelikož jí to připadá jako normální chvíle rodiny, kterou nic netrápí. Jenže jakýkoliv pocit štěstí ji opustil. Nebo ji to aspoň tak přijde, od doby, co jí umřel ve třinácti letech otec. Byli spokojená rodina, než nemoc jejího otce dostala do kolen a on už nezvládl. Už v tu chvíli na tom její matka byla špatně, manžela milovala a představa, že musí žít bez něj, pro ni byla neskutečná. Ona i Leander se o matku starali, měli rozdělené práce a pokračovali dál v životě. Ona sama se ze zármutku opět dostávala psaním básní. A stále měla svého bratra, se kterým si pomáhali navzájem. Jenže ani tohle jim nevydrželo dlouho, když jim osud zase pozměnil karty a umírá jí bratr v dolech. Do teď nikdo neví, co se tam stalo a i přes prosby rodin to nikdo nehodlal dál zjišťovat. Udělali za tím velice tlustou čáru a mrtvé horníky už nikdy dál neřešili. Thessaly tentokrát neměla moc prostoru se se ztrátou vyrovnat. Jelikož se její matka prakticky zhroutila, nedokázala pracovat, sama se nenajedla, nic. Byla jako tělo bez duše, hadrová panenka, která dýchá a která se dokáže občasně pohnout. Kvůli tomu se o ní musela Thessaly starat, brát její klienty, starat se o jídlo. Neměla ani moc času pro sebe. A když ten čas měla, byla by raději aby ne. Vlezlé myšlenky o tom, že se jejich rodina rozpadla, a ještě cokoliv se může stát, ji tolik vlezly do hlavy, že musela být neustále v zápřahu. Dokonce se začala starat o malé děti, učit je základním znalostem, jak ošetřit ránu a základní bylinky, které se učila ona v jejich věku. Všechny děti, o které se starala, byly ze zničených rodin. Často jim i nesla něco k jídlu. Najednou totiž měla pocit, že jídla mají dostatek. Matku musela krmit sama a ona sama toho zase tolik nesnědla. Zvykla si na hlad, nebyla zvyklá na větší množství a málo jí stačilo, aby byla “plná”. Po padesátých hrách se životy všech obyvatel dvanáctého kraje z pekla změnily ještě ve větší tyranii. Jestliže do teď měli málo jídla, teď ho měli ještě méně. Mírotvorci byli všude, kam se podívala. Lovit chodívala jen občasně, v noci, aby se mohla vyplížit, ale netroufla si na nic většího než opět na veverky a další menší zvěř. Její rodiče ji celý život učili mlčet, aby se to neotočilo proti ní, a to stále provozuje. I když má tolik co říct a nejraději by všechny mírotvorce u nich v kraji udávila muchomůrkami, její bublající nitro nenechává vyjít na povrch.