"Nemilosrdný strážce bezpečnosti"
930
Základní informace
Hráč: Emmryz
Jméno a příjmení: Zephyrus Lucian Dashner
Věk: 38 let
Datum narození: 1. listopadu
Znamení zvěrokruhu: Štír
Váha: 85 kg
Výška: 186 cm
Faceclaim: Jensen Ackles
Povolání: Hlavní mírotvorce (Kapitol)
Životopis
Rodina
Zephyrus se narodil do rodiny Dashnerů, jako první dítě Seftonu a Maureen Dashner. Byla to velká sláva, jelikož jeho otec si obzvláště přál chlapce, kterého by mohl naučit vše co zná a předat mu žezlo “hlavy rodiny”. Narodil se v Kapitolu, jeho rodina tam žije již dlouhou dobu. Jejich “rod” nepatří mezi nějak důležitý, avšak jména Dashnerů nejsou úplně neznámé. Jeho otec býval mírotvorce, stejně tak jako jeho otec, stejně tak i ten jeho. Tato vojenská linie se vede již několik generací, je to téměř tradice, aby se syn narozený v rodině Dashnerů vydal na tuto kariéru. Jeho matka, Maureen se vydala na kariéru módní návrhářky. Maureen se Seftonem se poznali na nějaké menší akci v Kapitolu. Jejich začátek vztahu nebyl zrovna nejrůžovější, Sefton se až moc snažil Maureen získat, přestože Maureen neměla zájem. Po pár odmítnutí už nedokázala odolávat déle, a tak přijala jeho pozvánku na rande. Tam si padli do oka navzájem a netrvalo to dlouho, co se dali dokupy, ani tak dlouho, co utvrdili svou lásku manželským slibem a také malým Zephyrem, který se jim narodil pár měsíců po svatbě. Malý Zephyrus byl obklopen láskou rodičů, jak nejvíc to bylo možné. Miloval ho i jeho otec, i přes jeho tvrdou výchovu. Takovou, kterou on znal od svého otce a ten zase od svého. Tato výchova kolovala rodinou stejně jako tradice vojenské kariéry, skoro už od doby, co se naučil chodit. Byl donucený každý den pracovat na své fyzičce po celé své dětství, aby se v budoucnu mohl stát kopií svého otce. Jakmile jenom naznačil protest, ihned následoval fyzický trest, ten následoval i jakmile jeho otec viděl sebemenší slzu, která se mu kutálela po tváři. A i přestože jeho otec moc často doma nebýval, jelikož byl zaneprázdněný svou prací jako mírotvůrce, malý Zeph se bál udělat cokoliv proti němu, i když nebyl v domě, jelikož se bál dalšího fyzického trestu a především proto, že ho nechtěl zklamat. I přes to, jak se k němu choval, ho jeho otec stále měl rád a stále ho svým způsobem rozmazloval, ale pouze pokud na sobě opravdu pracoval, aby se stal “pravým mužem”. Jeho matka na něho stále byla mírná, ale do výchovy jejího manžela nijak nezasahovala. Její dítě bylo bezproblémové, ukázkové a vychované, takže to brala tak, že tahle výchova je úspěšná. Také v tom ale hrálo to, že sama se bála vzdorovat svému manželovi. Když ale její manžel nebyl doma, dávala mu větší šanci být dítětem. Jejich rodina měla ale v budoucnu více zádrhelů, hlavně co se týče zdravotní stránky. Jeho rodiče se stále snažili o další dítě, jenže stále neúspěšně. Až po nějaké době se zjistilo, že Maureen je vážně nemocná, proto se jí nedaří otěhotnět. Léčba ale zahrnovala vyoperování reprodukčních orgánů, takže snaha o další dítě byla navždy pohřbena, z tohoto důvodu je Zephyrus stále jedináček. Aby toho nebylo málo, v době, kdy bylo Zephyrovi okolo patnácti let, jeho otec se vážně zranil během služby a skončil s ochrnutou spodní částí těla. Těžko se s tím vyrovnával, jelikož fyzická práce byla jeho koníčkem a teď, když se nemohl pohnout a necítil své nohy, srovnával se s tím těžko. Dlouhou dobu z něj byl mrzout, který byl zlý jak na svého syna, tak i na svou manželku. Zephyrovi více vtloukal do hlavy, že se musí stát mírotvůrcem, i když Zephyrus už ani s ničím jiným nepočítal, neměl nikdy ani šanci se rozhodnout, co by vlastně chtěl dělat jiného, takže s ním nerozporoval. Zephyrus poté odešel stát se mírotvorcem a skutečně mu to šlo dobře, byl jedním z nejlepších a jeho otec na něj byl pyšný, což bylo jediné, na čem Zephyrovi záleželo. Když bylo Zephyrovi dvacet osm let, byl již jako mírotvorcem v Kapitolu, po stopách svého otce. Když zrovna měl chvilku volného času, chodil po barech, po klubech, prostě chodil si užívat. V jeden takový večer potkal také Cyrielle, nádherná dívka, o čtyři roky mladší než on. Nebylo překvapení, když hned poté co se ten večer potkali, tak skončil u ní doma. Od té doby pokaždé co měl večer chvilku, nechodil si jen tak slepě užívat do barů a klubů, chodil si užívat s touhle dívkou, viděl ji jako stvoření bohyně, ke které se vyplácí vracet. Jeden takový večer ale poznamenal oba dva, když Cyrielle otěhotněla. Bylo to pro oba dva velké rozhodnutí, které nevěděli, jestli je správné, jestli je správné rozhodnutí stát se rodiči. Nakonec se rozhodli, že to opravdu správné rozhodnutí je a za devět měsíců se jim narodila malá holčička Tacey “Cece” Dashner. Narození jeho malé dcery ho opravdu odrovnalo a poté, co celý svůj život neplakal, jelikož měl mantru otce naučenou hluboko v mozku, slzy přece jen uronil, když ji poprvé držel v náruči. První dva roky jejich manželství byly skoro jako ráj na zemi, jenže tím, že Zephyra práce začala více bavit a opravdu ho naplňovat a stále byl jedním z nejlepších, nebyl moc doma a tím pádem jeho manželka měla volnou ruku. On byl žárlivý a když byl doma, nedovoloval jí téměř nikam chodit, ne dokud nevěděl, s kým a kam jde. Nejradši nad ní chtěl mít pevnou ruku, kterou vyjadřoval lásku, jelikož ji lépe vyjádřit neuměl. Když byl doma, neměli normální konverzace až na hádky. Cyrielle se nelíbilo, co vše dělá pro práci, ráda ho nazývala člověkem bez emocí a nástrojem jeho otce. Skrze výbušnou povahu obou dvou hádky byly opravdu hlasité a jediné, co je přinutilo přestat byla jejich dcera. Třetím rokem jejich manželství se Zephyrus dozvěděl o tom, že ho Cyrielle povedla. Zuřil nehorázně a po velké hádce, u které zničil více nábytku, než kdy koupil, ho nenapadlo nic lepšího než se “pomstít”, takže se vyspal s její sestrou, která po něm pokukovala už dlouhou dobu. Ta to hned řekla Cyrielle, jako ohlášení svého triumfu přebrání manžela. Ta se od něj odstěhovala a rozhodla se mu nechat i dceru, kterou poté ani nenavštěvovala. Třičtvrtě roku byli od sebe, než se vrátila a přiznala chybu. Nakonec se dohodli, že to zkusí znovu, i když jejich city už nebyly to, co dřív, zkusili to znovu jen kvůli Cece. Tři roky zpátky přibližně čtvrt roku po jejich návratu k sobě, jeho manželka, která v tu dobu pracovala v televizním štábu, se nachomýtla k velké protestu, který měl být nejdřív klidný, ale později se zvrhl ve veliký protest, kde se i střílelo a jednu kulku schytala i právě Cyrielle. Zephyrus tam byl zavolán do služby, aby s ostatními mírotvorci zatrhli již vzniklý chaos, jenže on našel svou umírající manželku, které nikdo nepomohl. Vzal si ji do náruče a čekal na příjezd zdravotnické pomoci, jenže už bylo pozdě a manželka mu zemřela v náruči. Od té doby se sestěhoval zpátky k rodičům, jelikož poté co získal místo hlavního mírotvůrce, měl na svou dceru ještě méně času. Vztah se svým otcem má stále kolísavý, chová se okolo něj jako voják, kterým je, je u něj odměřený, zatímco u matky je o trochu uvolněnější. Je ale rád, že mu pomáhají s Tacey a hlavně za co je rád je to, že se jeho otec chová lépe k Tacey než se kdy choval k němu, i když stále doufá, že mu ještě dá vnuka, kterému by mohla být předána pochodeň vojáka.
Charakteristika
Jeho povaha je složitým hlavolamem, který nedokáže rozluštit ani on sám. Ani jeho manželka to nedokázala. Navenek může působit chladně, nepřístupně a téměř zlým dojmem. Většinou tak opravdu působí a to naschvál, protože se snaží si od sebe držet odstup. Nebyl vždy takovým bručounem, obzvláště ne v dětství, kdy byl sluníčkem v podobě malého chlapce. To jeho otec každým trestem a každým proslovem o tom, jak ho nesmí zklamat a jeho matkou, která ho ze strachu podporovala, zhasínal jeden paprsek za druhým. Když odešel za povoláním, zhasly mu paprsky úplně. Emoce projevil až po pozření alkoholu nebo při snaze sbalit nějakou dívku. Nešlo o to, že by se bál emoce ukázat. V dětství je potlačoval, že teď neví, jak s nimi zacházet, i když by rád. Dusí v sobě vztek, smutek, bublá to v něm jako voda v hrnci, dokud voda nepřeteče a on nevybouchne. Také ale nerad ukazuje emoce, jelikož tak ho to otec naučil. Pravý muž nesmí být moc prozřetelný. To utkvělo v mysli. Život nařízený jeho otcem v něm ale vyvolalo touhu mít věci (které se netýkají jeho otce) po svém. Je tvrdohlavý, ale je schopen ustoupit na kompromis, pokud se mu kompromis zamlouvá a má pocit, že za něj bojoval dostatečně. Jinak si vždy najde způsob, jak věci po svém. Emočně otevřený byl ke své ženě, do té doby, než se celý jejich vztah rozbil. Neumí zacházet s emocemi, nerozumí jim, jelikož neměl dovoleno se jimi v dětství zabývat. Vztah s jeho manželkou rozbila především jeho žárlivost. Jeho manželku bral jako něco, co je jeho a co nesmí mít nikdo jiný. Dalším problémem je jeho pýcha je ale další slabinou a neumí přiznávat chybu. Ne že by neuměl, on nechce, jelikož ukázat chybu je známkou slabosti a on co? On slabý není. Největším strašákem je pro něj to, jak se má vlastně chovat ke své dceři. Jeho dcera je jeho pokladem a nikdy by nedovolil, aby se jí něco stalo, jenže mnohdy nabývá pocitu, že ji ubližuje on. I když je k ní plně otevřený, k jediné si dovolí rozpustit tvrdou masku, má strach, že se z něj stane jeho otec a že ji lásku bude ukazovat násilím a ona si k němu vybuduje strach a respekt, tak jako on si vybudoval ke svému otci. Dobře si uvědomuje, že jeho dcera ztratila matku a stalo se tak dávno před tím, než skutečně zemřela. Když se oni dva začali hádat a ona je nechápavými očky sledovala, a nakonec ji matka nechala u něj jako kus prádla, který si odloží a nepotřebuje ho zpět. Cítí neustálou potřebu ji chránit, proto post hlavního mírotvůrce vzal prakticky kvůli ní, aby měl nějak pocit, že má něco pod kontrolou a nějak ji dokáže ochránit. Nemá rád, když nemá věci pod kontrolou. I den jeho dcery musí mít naplánovaný jako strategickou hru, aby věděl, kde jí co může čekat za nebezpečí. Bezpečností a kontrolou je posedlý od doby, co ztratil manželku, sám si ale neuvědomuje, že ho to v tomhle ohledu poznamenalo. Aby dosáhl svého, kontroly a pořádku, je schopný prolít i krev. Dělal to v minulosti jako mírotvůrce často, nedělá mu to problém ani teď. Mezi přáteli se dokáže trochu uvolnit, ale jen do takové části, aby stále ze sebe moc neukázal, aby ho neměli šanci hodnotit a posuzovat, mezi nimi často oplývá sarkasmem. Náklonost a lásku ukazuje právě žárlivostí a přehnanou kontrolou a zajištěním bezpečí. Svou dceru například také rozmazluje dárky, když už ji nemůže dát tolik společného času. Dokáže být velice sarkastický a často je to jeho “druhá maska”, když zrovna není odtažitý. Na ostatní mírotvůrce je přísný a taktéž chladný, ale myslí to z dobroty srdce. Z doby, kdy on se učil udržovat pořádek si pamatuje to, že ti vyšší, ti nad nimi ho chválili za jeho zdatnosti, ale stále si ho spojovali hlavně s jeho otcem, proto je rád, že má teď vyšší pozici než on, kdy měl. Zatímco s matkou si je docela blízký a dovoluje si u ní být tím malým chlapcem, kterým skrze otce neměl úplnou šanci být, ta ho rozmazluje stále jako malé dítě. Z jeho otce nemá již strach, nebojí se ho. Ale stále má z něj respekt a chová se před ním jako správně vycvičený voják, a ne jako syn, jelikož on se k němu nechová jako otec, ale jako generál. Co se týká jeho fyzické schránky, od matičky přírody se mu poštěstilo dostat velice schopnou a přitažlivou schránku. Vysoký a statný muž, svaly díky celoživotnímu tréninku má takové, že se za ně opravdu nemusí stydět. Hnědé vlasy, které si celý život nechal na krátko si teď nechal vyrůst do větší délky, stejně tak jako si nechal narůst vousy, které si zastřihuje. Celkově je upravený a krásný muž, jehož tělo také zdobí pár tetování, jehož největší je to na jeho paži, kde má vytetovaného ptáka, jelikož své dceři ještě, než se narodila říkali s jeho manželkou “Birdie”. Jeho kůži nezdobí pouze tetování, ale také jizvy, které jsou po celém jeho těle, ať už jsou z tréninků či to je památka na výchovu jeho otce. Během svého života se neměl jak vyrovnávat se stresem, takže se už jako teenager uchýlil k cigaretám a doutníkům a vybudoval si na nich silnou závislost.
Schopnosti
Od malička byl premiantem v jakýkoliv fyzických aktivitách, ať už to bylo skrze genetickou predispozici anebo přes celoživotní trénink. Nedělala mu problém jakýkoliv sport ani zacházení se zbraněmi. Z pistolí střílí bezchybně, ještě aby ne, když už se učil jako malé dítě. Ovládá také dobře bojové umění a vše, co se učí mírotvorci si osvojil na jedničku - mírotvorce, jak se patří. Vše ho učil otec od malička, k boji nablízko a bojovým sportům si vybudoval vztah, obzvlášť poté s boxem, při kterém si vylívá svou zlost. Lepší je si sice zmrzačit živý štít, ale spokojí se i s boxovacím pytlem. Co si také oblíbil byly zbraně na blízko. Vzít si do ruky nože ho bavilo mnohdy více než si vzít do ruky palnou zbraň. Avšak za dobu, co je mírotvorce se více sblížil s palnými zbraněmi a nože má spíše pouze jako koníček. Jako dítě se také učil střílet z luku, ale to u něj nemělo tak velký úspěch. Běh, zdolávání různých vzdáleností a překážek, nemá s ničím problém. Co už moc nemusí je plavání, kterým se vyhýbá obloukem, sice plavat umí, ale nebaví ho to a z vody má respekt asi tak jako ze svého otce. Vyhýbá se taky opravdovým výškám, ze kterých mu není nejlépe. Není pouze ale mužem, který se může chlubit svou fyzickou zdatností a schopnostmi se bránit, bojovat a nastolovat pořádek. Jeho matka ho naučila hrát na kytaru a zpívat. Když jeho otec nebyl doma, naučila ho své emoce vypustit do světa pomocí šesti strun a svého hlasu. Není to pro něj natolik účinné jako se vymlátit, ale tuší, že to uceluje vztah s jeho dcerou, které zpívá, když ji uléhá ke spánku. Sám, když má čas, tak ji učí hrát na kytaru a zpívat. Kromě fyzických aktivit s ním otec často, hlavně poté, co ochrnul, hrával šachy a karty. V šachách není nějaký geniální zkušený hráč, ale hanbit se také nemusí. Co udělal jako menší protest proti svému otci bylo to, že si pořídil motorku. Teď už ji prakticky nepoužívá, ale jezdit na ni stále umí.
Životopis
Jeho narození vyvolalo v rodině Dashnerů veliké nadšení. Nejen proto, že byl první dítě, ale hlavně proto, že se narodil jako chlapeček tím pádem mohl pokračovat v rodinné tradici. Malý Zephyrus byl zvídavé dítě, které chtělo vše prozkoumávat a všemu přijít na kloub. Ptal se obou rodičů, ale později si uvědomil, že bude lepší se ptát pouze matky, která rozvíjela jeho zvídavost a ne otce, který mu pouze věnoval přísný pohled a ukotvil ho nohama na pevnou zem, aby nelétal hlavou v oblacích. Byl ale rozmazlován všemi, dokonce i otcem, který mu kupoval vše drahé, měl hračky všeho druhu a pokaždé ty nejnovější. Tím si ale nějak kompenzoval pouze jeho vlastní přísnou techniku rodičovství. Zepyhyrus si mohl hrát s hračkami, mohl si číst oblíbené pohádky, to ano. Dokud měl stejné množství fyzického tréninku. Jeho otec z něj chtěl udělat skvělého mírotvůrce a malá Zeph ani neodporoval. Zkoušel to, samozřejmě že jo. Například, když byl v napínavé části pohádky a chtěl se dívat dál, ale byl čas tréninku, ať už sebeobrany, či střílení nebo pouze trénování fyzičky, musel jít tak či tak. A mohl se proti tomu vztekat jakkoliv chtěl, ani dětská tvrdohlavost mu v tomhle nepomohla. Jeho otec totiž rád využíval fyzické tresty. Nejčastěji to byly facky a rány opaskem, někdy ho zamkl v pokoji dokud se malý Zeph neuklidnil a nepřistoupil na to, co chce jeho otec. Někdy to trvalo dlouhé hodiny, hlavně v jeho raném věku, kdy netušil, že je lepší nevzdorovat. Co ho ale nejvíce trápilo a nejvíce poznamenalo, více než fyzické tresty, bylo to, když otec z něj byl zklamaný. Ten zjistil, to poté hlavně v pozdějším věku, že na něj lépe zabírá, když mu bude vyčítat každou chybu v životě, než když mu bude usazovat rány. A Zephyrus chtěl, aby otec na něj byl pyšný, aby si zasloužil jeho lásku, aby se mu odvděčil za všechno to rozmazlování, kterému dopřával. Proto mu přestal odmlouvat a stal se jeho vojákem na plno. Neodmlouval mu, poslouchal ho na slovo, měl z něho respekt. Jeho matka na něj byla vždy milejší, ale proti otci nijak nezakročila, jelikož se sama bála jeho výbušné povahy. Synovi stále nabízela zájmy, jako například to, že ho naučí hrát na kytaru, k čemu jedinému přistoupil. Měl strach dělat cokoliv, co mu nedovolil otec a co nebylo v jeho “náplni” budoucího mírotvorce. Ale hudba ho tak nějak lákala, hlavně skrze to, že jeho matka měla nádherný hlas a její zpěv ho uklidňoval. Pokaždé když plakal po nějakém trestu jeho otce, který ho pak ještě jednou potrestal za to, že pláče, jeho matka k němu přišla, objala ho a zpívala mu do té doby, než se neuklidnil nebo neusnul. Jeho matka k němu byla vždy ta něžnější, hlavně i z toho důvodu, že to bylo její jediné dítě a další šanci na dítě ji přerušila vážná nemoc, kvůli které ji museli lékaři vyjmou veškeré reprodukční orgány, aby ji zachránili život. Jeho otec to nenesl nijak zle, měl jednoho syna, jedno svého vojáka a tomu stačilo, ale jeho matka to nesla velice zle, jelikož chtěla další dítě a nakonec skončila dokonce i na antidepresivech. Zephyrus ji podporoval co nejvíc mohl, trávil s ní většinu svého volného času a dával na ní pozor, dohlížel aby brala léky a aby se vyhýbala alkoholu, na který si pomalu vybudovávala závislost. Jeho matka to nakonec vše zvládla, ale další kdo utrpěl velikou změnu v životě byl jeho otec, který byl při jedné hlídce, která se zvrhla, střelen do zad, což mu zapříčinilo ochrnutí na spodní část těla a celoživotní upoutání na vozíček. Ten to nesl velice těžce. Zephyrova matka byla odhodlána mu pomoct, starat se o něj, jelikož ho i přes tuto nečekanou změnu stále milovala. Jeho otec byl avšak mrzutý, věčně bez nálady a vylíval si svojí frustraci ze ztráty na obou dvou, jak na jeho manželce, tak na Zephyrovi. Nemohl snést to, že nikdy nebude stát na svých nohou a nikdy nebude již prakticky kompletně sám na sebe, vždy se nějak bud nemuset spoléhat na pomoc druhých. Zephyrus to odnášel hlavně v tom, že teď se jeho otci zničila jeho kariéra, takže ji musel napravit on. Z domu odešel v sedmnácti, hlavně proto, aby nemusel trávit čas se svým mrzutým otcem, šel tedy rovnou na nábor mírotvorců. Mezi ostatními, co se šli stát mírotvorci byl prakticky nejlepší - tvrdá škola jeho otce mu v něčem aspoň pomohla. Prakticky v každé disciplíně exceloval, dával do toho vše ze sebe, jelikož vzadu v mozku ho stále dráždil hlásek, který mu připomínal, že musí být nejlepší pro jeho otce. Také mu vyhovovala chvála od starších mírotvorců, kteří je zaučovali, jelikož konečně ho někdo chválil, aniž by po tom nastal nějaký zlom a stejně ho v ten stejný okamžik i za něco pokáral. Opravdu se mu i zamlouvalo dívat se na výrazy ostatních snaživců, kteří se na něj buď dívali se závistí, se vztekem nebo s obdivem. Jelikož byl ve všem opravdu dobrý, hned ho po skončení výcviku poslali do Kapitolu, aby svou práci začal tam. Nechtěl si to přiznat, ale tato práce se mu líbila, i přestože nikdy neměl na výběr, co by chtěl dělat jiného a vždy měl nastolené, co bude jeho budoucností. Nebyl si jistý, jestli by ho to mohlo naplňovat i do budoucna a celý život, ale byl mladý a naivní a dobře mu šly poslouchat rozkazy od velitelů, které poslouchal i přesto jak nemorální mohly být. Když musel použít silné násilí, nebylo mu to cizí a jestliže musel někoho zastřelit, protože se neshodoval s pravidly pro život, problém to pro něj nebyl, jelikož to byl příkaz z vrchu a ty se plní. Život mu šel dál, s otcem to stále nebylo dokonalé, stále ho respektoval a byl kolem něj voják, jako by nesundal svou uniformu mírotvůrce. S matkou měl vřelý vztah a když se vracel domů, rád se vracel hlavně k ní. I přesto, jaké měl vychování, stále (nebo spíš proto), chodíval pokaždé ve volný večer do klubů a barů, kdy každý večer odešel domů s jinou dívkou. Ve dvaceti osmi letech si takhle jednou domů vzal dívku, také z klubu, každodenní klasika až s tím rozdílem, že si tak padli do oka, že se potkali znovu. A znovu. Pokaždé večer, pokaždé si spolu užili a viděli se další večer za stejným účelem. Rozuměli si a rozuměli si opravdu dost, jenže oba měli jakýsi strach se vázat, proto zůstali u těchto večerů. Jenže jeden takový večer změnil vše, a to když s ním Cyrielle otěhotněla. Byl to její nápad, zkusit vztah. Nadhodila, že dítě by jejich vztah mohlo spojit a jejich strach z vázaní se k druhému by to mohlo napravit. A tak to spolu zkusili a opravdu to nebylo tak zlé. Cyrielle byla první, které se svěřoval, první, u které se nebál vyjádřit své city. Něco k ní cítil, ale nikdy ji úplně neřekl, že by ji miloval, protože si nebyl jistý, jestli to je opravdu to, co cítí nebo jestli si to třeba jen nalhává. Miloval ji, ale bál se si to přiznat. Sám nevěděl z čeho pramení tento strach. Když se jim narodila dcera, opravdu je to více spojilo. A až teprve si sám sobě dovolil přiznat, že Cyrielle miluje a po roce od narození jejich dcery Tacey se vzaly. První dva roky manželství byly pohádkové, i přestože nebyl většinou doma, pracoval a nastoloval pořádek. Snažil se využít každého volna navíc, kdy by mohl své dvě nejoblíbenější osoby na světě vidět. V práci se mu neskutečně dařilo, pořád se mu dařilo být ve všem nejlepší, prakticky nedělal chyby. Tak aby jo, na chyby neměl místo, nebyl učený k tomu, aby dělal chyby. Rozuměl si ale také se svými kolegy, kteří pro něj byli přáteli a práce ho skutečně bavila a jak se dříve obával, že by ho to do budoucna nemuselo naplňovat, tento strach se ztratil do neznáma. Jenže jak často nebyl doma, odloučil se od své manželky. On ji stále miloval, ale ona měla moc velké volnosti a byla více svobodnější typ člověka než Zeph. Už když ji poznal, byla nespoutaná a právě to se mu na ní líbilo. Právě ale její nespoutanost byla ale příčina toho, že Zephyra podvedla. Zephyrus o ničem nevěděl, ale stejně pokaždé, co byl doma se pouze hádali. Cyrielle mu nejradši vyčítala to, jakou hroznou práci dělá a že kdyby nebylo jeho otce, nikdy by tuto práci nedělal a ani by se mu nelíbila. Tomu samozřejmě odporoval, i když v jádru duše ví, že je to pravda. Ale v dospělosti si namluvil, že to co pro něj otec celé dětství dělal, i to jak ho vychovávaval bylo opravdu z lásky. Také mu vyčítala to, jak je hrozné, že používá násilí proti občanům a že není člověk, ale zrůda. Tyhle věci mu říkala při každé hádce, ačkoliv většinou jejich hádky začínaly kvůli úplným hloupostem a maličkostem. Třetí rok jejich manželství se dozvěděl od jeho kamaráda, že ho manželka podvádí. Zlomilo mu to srdce, jelikož ji stále i přes hádky miloval, pouze nevěděl, jak si ji má u sebe udržet. Z afektu a výbuchu vzteku udělal hloupost. Poté, co se to dozvěděl, uletěly mu na ni nervy, vybouchl. Křičel po ní a jeho vztek odnesl nevinný nábytek co měl po ruce a kdyby nebylo jeho dcery, která do jejich hádky přišla, nejspíše by z domu udělal dřevotřísku. Ta hloupost, kterou udělal, se stala až když vychladl. Stále měl zatmavený mozek a nemohl myslet jasně. Jediné, co ho napadlo bylo se jít napít a vyspat se sestrou jeho manželky. Ta se to ihned dozvěděla, od její sestry, jelikož ta cítila nad ní triumf, že ji převzala manžela. Cyrielle se od něj odstěhovala, nechala mu na “krku” jejich dceru a téměř o ní ani neslyšel. Nesnažil se to nijak napravit. Stále ji miloval, nebo si to aspoň myslel. Možná to nebyla už vyloženě láska, ale stále k ní choval nějaké city, nějakou náklonost. Cítil v sobě hrdost, která mu nedovolala se za ní vrátit, to ona ho povedla první a to ona pořád zpochybňovala jeho způsob života, tak proč by se měl vracet on? Po skoro třičtvrtě roce se k němu ona opravdu vrátila. Omlouvala se mu a navrhla mu, že by se aspoň měli usmířit, už jen kvůli jejich dceři. Na to přistoupil, ona se k nim zpět nastěhovala, ale nebylo to tak jako začátek jejich vztahu. Měli mezi sebou tenzi, jejich vztah byl celou dobu založený pouze na mladické nerozvážnosti a na jejich dítěti. Oba dva byli stejné nepřístupné, tvrdohlavé a výbušné povahy. Oba dva měli svou hrdost, která jim zabraňovala dát věci zpět, kde byly. Čtvrt roku poté co k sobě opět nastěhovali se Zephyrovi život obrátil naruby. Byl zrovna ve službě, když se v Kapitolu uskutečnil protest proti politickému režimu, proti prezidentu Snowovi. K tomu měl vždy chladný vztah, hlavně díky tomu, že jeho otec nikdy neměl příliš v lásce jeho způsoby, proto Zephyrus převzal jeho názor. Zephyrovi se také zdálo, že trénink mírotvorců je slabší, že by mohl být přísnější. Nelíbilo se mu ani to, jak lajdácky je vyřešená bezpečnost. Právě skrz to byl protest nehlídaný, mírotvůrci k němu nebyli povoláni, jelikož se spoléhalo na to, že to bude poklidný protest. Jenže v davu se objevil agresivní občan, který byl prezidentův příznivce a začal střílet do davu. Na neštěstí blízko byla i jeho manželka, která byla v televizním štábu, který byl na místě a k tomu protest podporovala. Jenže štěstí se obrátilo proti ní a k neštěstí schytala kulku. V protestu vypukl zmatek a chaos, mírumilovný protest byl u konce a nastal kompletní chaos. Až když vypukl onen chaos, mírotvůrci byli povolaní. Měli za úkol pořádek uklidnit, použít násilí, kdyby bylo třeba. Protest musel zastavil pouze, jelikož musel, jinak sdílel stejné názory jako protestující. Jenže protest se obrátil téměř v krvavou lázeň, protestanti se obrátili i proti mírotvorcům. Zrovna když si Zephyrus prorážel cestu davem, uviděl na zemi ležet svou manželku, která byla postřelená a bojovala o svůj život. V tu chvíli měl na výběr, jestli pokračovat ve své práci jako by správně měl nebo zachránit svou manželku. Vybral si druhou možnost, jelikož i přes jejich neshody by o ní nedokázal přijít, jeho dcera by o ni nedokázala přijít. Vzal ji a odnesl mimo agresivní dav, dožadoval se zdravotnické pomoci. Ta se dostavila až když bylo pozdě a jeho manželka mu v náruči zemřela, zatímco za ním probíhala chaotická smršť. Dokonce i jeho kolegové se zranili, on ale pouze byl schopen držet v ruce bezvládné tělo své manželky. Dostavil se vztek, přímo hromada vzteku, přesto neuronil ani slzu. Rozhodl se, že slzy ronit nebude, místo toho se ještě víc uzavřel. Nejhůř to snášela Cece, každou noc plakala a sháněla se po mamince. On stále pokračoval ve službách mírotvorce, proto se nastěhoval zpět k rodičům, aby mohli jeho dceru hlídat. Od té doby byl více posedlý bezpečností, snažil se vnucovat své nápady, jak zvýšit bezpečnost hlavnímu mírotvůrci, který ale jeho nápady neposlouchal. Snažil se stále, ale nemělo to žádný výsledek. Mírotvorce dělal opět s jakousi nechutí, jelikož v tom neviděl žádný smysl, nepřišlo by, že by nějak zaručoval bezpečnost a on chtěl, aby bezpečí v Kapitolu bylo, kvůli jeho dceři a bylo mu jedno, jestli bude muset téct krev, aby toho dokázal. Když byl Snow svržen, byl rád, jelikož to konečně znamenalo, že by mohla být nová éra a tím pádem i zvýšená bezpečnost. Co ale nečekal ani ve snu bylo, že by ho nový prezident mohl jmenovat do nové role a to tedy do role hlavního mírotvorce Kapitolu. Neváhal ani chvíli, nový prezident se mu zamlouval mnohem víc, než předešlý. Tvrdá ruka, kterou měl, mu vyhovovala, líbilo se mu jeho myšlení a hlavně na této pozici měl sám dohled nad bezpečností, kterou byl tolik posedlý. Jediné minus je to, že s tím má více povinností a tím pádem míň času na svou dceru, kterou vychovávají více jeho rodiče než on sám. Ale vše, co dělá, dělá pro ni, aby jí zajistil bezpečný život a lásku ji vyjadřuje takhle. Vzhledem k tomu, že se blíží nové Hry, na které se celý život rád díval a teď je v tak důležité pozici, plánuje dělat vše pro to, aby udržel bezpečnost a nezklamal nového prezidenta.
Комментарии